Sloni

Se slony se člověk v Chitwanu setkává každou chvíli a při troše štěstí se jedná pouze o slony domestikované, vycvičené a na člověka zvyklé. Kromě jediné vyjímky, zasloužilého sloního důchodce, který si na staré kolena užívá svobody a smí se kolem vesnice potulovat dle libosti, se všichni sloni pohybují s řidičem - mahůdem.
Koupání slonů, na které se Jakub tolik těšil (už si připravoval houbičku na drhnutí sloních zad), bylo bohužel minimálně dočasně zrušeno a tak jsme si alespoň dopřáli sloní safari. Vyrazili jsme ještě před snídaní a brzy už jsme všichni čtyři byli usazení v malé ohrádce na sloním hřbetě. Mahůd sedící slonovi za hlavou pobídl zvíře bosou nohou (každá noha za jedním uchem) a houpavým krokem jsme vyrazili vpřed. Jízdu na slonovi si tedy můžeme odškrtnout jako splněnou.
Náš slon se projevil jako důstojné a vychované zvíře, zato sousedovic chobotnatec byl pěkný nervóza. Stále zastavoval a hlasitým troubením dával najevo svou nespokojenost a jeho řidič musel několikrát a to dost nevybíravým způsobem použít kovové domlouvátko (tyč s hákem). Ani pak se nezdálo, že by měl stoprocentně navrch. Z celé řady zvířat viděných bezpečně zvrchu stojí za zmínku především početná rodinka vesele si chrochtajících divočáků.
Aby byl náš sloní zážitek kompletní, pronajali jsme si kola (skvělé a kupodivu i fungující přístroje z roku raz dva - obzvlášť vtipně působil na svém miniaturním kolečku téměř dvoumetrový Franta) a udělali si krátký cyklovýlet do "elephant breeding centra", tedy chovné a také výcvikové sloní stanice. Slůňata byla krásná, dokonce jsme viděli i dvojčata, ale nevětším zážitkem se bezkonkurenčně stal sloní fotbal. Asi čtyři sloni se svými mahůdy pobíhali po louce a kopali před sebou fotbalové míče. Vypadalo to, že všichni zúčastnění si kopanou náramně užívají, takže fotbalisti třeste se - ještě pár tréninků a sloni vás převálcují.

Zapsala Martina 15.11.