23. listopadu 2010

Varanasi





Začít návštěvu Indie zrovna ve Varanasi znamená pro běžného evropana ( a to i pro toho, který má za sebou měsíc v Nepálu) solidní šok. Jistě, je tu vše o čem se zmiňuje průvodce - atmosféra, působivé východy i západy slunce, mlžný opar nad posvátnou Gangou, tajemné úzké uličky, staré paláce, svatí muži, pestrobarevná sárí a blištící se ozdoby.

Na druhou stranu, o spoustě dalších aspektů průvodce mlčí - odpadky, zápach moči na každém jen trochu odlehlejším rohu, kravince a další exkrementy, bída, toulaví psi, spousty zmrzačených a nemocných lidí, žebráci, pracující děti... Barevnost jen zakrývá špínu a mlha nad řekou je obyčejný smog.

Dalším silným zážitkem je bezprostřední setkání se smrtí i kupčení s ní. Stačí chvilku postát v uličkách vedoucích ke spalovacímu ghátu a určitě kolem vás projde alespoň jeden pohřební průvod mumlající mantry s mrtvým tělem zakrytým v nosítkách pestrou látkou. A stačí se v těch samých uličkách mihnout jen na okamžik a hned vás někdo ke ghátu nasměruje a ochotně ukáže místo, odkud se dá dobře fotit to, co by se správně nemělo, jako by smrt byla to jediné, co cizince může ve Varanasí zajímat.

Hinduisté při pohřbech nepláčí, zdá se spíš, že konec přijímají s klidem. Mrtvé tělo je běžnou záležitostí. Věřící se v Ganze, kam přijde všechen popel, zbylé kosti i celá těla těch, kteří se pálit nesmí (děti, těhotné ženy, nemocní leprou, uštknutí kobrou a svatí muži) s klidem koupou, perou prádlo, dovádějí ve vodě, čistí si zuby... Pro naprostou většinu nás, cizinců, nepochopitelné, neuchopitelné a nevstřebatelné.

Zapsala Martina 18.11.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

A teď na rovinu. Ty se snad těším domů...........................?
Standa