24. září 2010

Pekingské dojmy

Už při pohledu z okna vlaku po přejezdu mongolsko-čínských hranic bylo zřejmé, že Čína je opravdu někde jinde, a cestou z nádraží do hostelu jsem si proti zaprášenému Ulánbátaru připadal jako Alenka v říši divů. Dojem moderního a čistého města jen umocňovala sobotní doba příjezdu - ulice nepůsobily příliš přecpaně.

Čtyři dny pobytu mě z původního okouzlení do značné míry vyvedly. Kousek od nablýskaných zahrad kolem Chrámu nebes žijí lidé v rozpadajích se chatrčích se slepicemi, na ulicích jsou mimo víkend mraky lidí a aut (i když provoz je přeci jen organizovanější než v UB) a cenzurovaný internet i všudypřítomní vojáci umocňují neodbytný pocit, že něco není v pořádku a že pořádek v širším smyslu je draze vykoupen. (Mimo jiné si v Číně standardně nepřečtete ani tento blog.)

Za rozporuplnými pocity stojí i zařizování cesty do Tibetu, o které jsme věděli, že vyžaduje zvláštní povolení, ale podmínka stálého doprovodu průvodce a především cena zájezdu, bez něhož není údajně možné povolení získat nás nepříjemně překvapily. Až na místě uvidíme, jak je to s proklamovanými opatřeními horké.

Zpětně se musím omluvit lhostejným ruským prodavačům, protože aniž bych chtěl zobecňovat, tak zvláštní obchodnická vlezlost a vypočítavost, kterou na mě zatím Číňané působí mi sedne ještě méně.

Přes drobné výhrady jsem rád, že se do Pekingu před cestou do Tibetu ještě vrátíme. Zatím jsme v poklidném tempu viděli zakázané město, chrám nebes a velkou zeď a za zážitek považuji i trhy s všemožnými dobrotami(i když na hada ani škorpiona jsem se zatím neodhodlal. Navíc skutečnost, že škorpioni nabodnutí na špejli hýbou nožičkami, aby přilákali zvědavé turisty a prodavač je za odměnu mohl osmahnout, by nejspíš pobouřila některé ochránce zvířat - pokud by se tedy také nenechali zlákat.)

I přesto, že mám zvlášť po Mongolsku pocit, že navštívené památky jsou TT - těžce turistické - musím přiznat, že jsou turistické zaslouženě a rád po cestě ještě další tétéčka přidám.

Zapsal Jakub 22.9. na cestě z Pekingu do Šanghaje.

Pozn.: Poprvé jedu lůžkovým autobusem a vedle mě leží na zemi jeden z cestujících jako živoucí důkaz prodejních schopností Číňanů, pro něž počet lůžek není žádným limitem.

1 komentář:

teta Andula řekl(a)...

Martičko, to je motlitební mlýnek nebo něco jako mnoho krys na špejli?