Zaprvé, nikdo na mě zvědavě nekouká. Alespoň ne moc. Lidé na Taiwanu jsou na Asii poměrně vysocí. Najdou se i tací, kteří mají pár kil navíc. Obličeje různých barev, oblečení v mnoha stylech. Dokonce ani tři děti na rodinu tu nejsou ničím neobvyklým. Hurá konečně zapadám!
Zadruhé, miluji dobré jídlo a toho je tu všude dostatek. A ten výběr! Je libo knedlíček, nudle, rýžový sandwich s kimchi? Nebo snad dáte přednost křupavému slepičímu pařátku? Kdybych mohla, krmila bych se od rána do večera.
Zatřetí, za jídlem logicky následuje pití. Proč se proboha u nás nemůže prodávat půllitrové iced americano? Za rozumnou cenu prosím.
Jediné, co mi vadí, je taiwanská lhostejnost v místní MHD. Že neuvolní místo mě/matce s dítětem, bych jim snadno odpustila. Jenže oni ignorují úplně každého. V devátém měsíci, starý, o holi, invalida – vidím, ale nepustím. Klasickým nešvarem této části světa je pak neochvějné držení pozic u dveří metra. Přelidnění holt dělá svoje...
Žádné komentáře:
Okomentovat