Výlet džunglí se chýlil ke konci a vypadalo to, že se už vracíme do vesnice, když Raj odbočil z vyšlapané stezky a zavedl nás k lesnímu jezírku, kam se prý často chodí koupat nosorožci. Průvodce ztuhl a zaposlouchal se do zvuků džungle. Za chvilku i my slyšíme blížící se lámání větví a Raj nás navádí za blízký padlý kmen se vzrušeným výrazem ve tváři:"Rhino is definitely commming." S napětím posloucháme a vyčkáváme, kdy se nosorožec objeví. Ale ouha. Raj se po chvíli zarazil a divokou gestikulací nás posílá dál od jezírka. Za hustým křovím nám šeptem vysvětluje, že podle zvuků půjde spíš o něco většího - divoký slon! Druhý průvodce zůstává odvážně pozorovat jezírko a my nehybně posloucháme, jak se tlustokožec prodírá porostem směrem k nám. Raj nám potichu vysvětluje, že setkání s divokým slonem může být velmi nebezpečné, protože sloni mají k člověku averzi díky pravidelným vzájemnýnm střetům v okolí stájí domestikovaných slonů, kam bývají divocí samci přivábeni slonicemi. Přesto se ptá, zda chceme na slona počkat. Samozřejmě přikyvuji, ale hrdý pán džungle je bohužel proti. Druhý průvodce Marco hlásí, že zahlédl sloní nohu. Zvíře však podle všeho nemíří k jezírku, pokračuje džunglí obloukem kolem nás. Je rozhodnuto. Z dálky sledovat otevřenou mýtinku je něco jiného než se za nebezpečným slonem plížit džunglí, skrz kterou není příliš vidět. Navíc čas hraje proti nám a blíží se soumrak. Opatrně vyklízíme pozici a vyrážíme k vesnici.
Po cestě se kocháme západem slunce a já jsem spokojený, i když jsme žádného ze suchozemských velikánů nezahédli.
Zapsal Jakub 15.11.
Žádné komentáře:
Okomentovat