A bylo to jako v pohádce - město je pěkné a čisté, v hotelu opravdu teče teplá voda a za dva dny se nás ještě nikdo nepokusil ošidit (snad jsem to nezakřikla). Zkrátka a dobře, Malajsie rovná se Asie pro každého.
Hned první večer se Jakub rozhodl - prostě musí vidět Taipusan, místní hinduistický svátek, který právě ten den vrcholil. Co na tom, že hlavní procesí k Batu caves dorazilo už odpoledne... A tak jsme plni (nemístného) optimismu vyrazili vlakem k jeskyním chrámům.
Tolik lidí jsem pohromadě snad ještě neviděla. Navíc začala pořádná průtrž mračen a v jediné zastřešené uličce bylo přelidněno. Pohyb byl možný jen tím směrem, kam se posunul dav před vámi. Nacvičené malajské rodiny se drželi za sebou, pevně přichyceni jeden k druhému, aby je dav nerozdělil. Na naší evropskou povahu to bylo příliš, po deseti minutách jsme vzdali a vyrazili na vlakovou stanici.
A tady teprve začala pravá asijská tlačenice. Tak nějak si představuju dav fanoušků na koncertu Michaela Jaksona, s tím rozdílem, že zde byl za megastar jediný policista střežící úzký průchod k nástupišti. K pokladnám jsme se probojovali asi za hodinu strašlivé tlačenice, ve které se rodičům ztrácely děti, manželům ženy a k dovršení zkázy se vůbec nedalo dýchat. Do vlaku jsme se nakonec dostali hlavně díky tomu, že neukázněný dav si namazal ochranku na prsa a začal nastupovat na jiném místě než bylo určené. Thaipusan jsme si opravdu užili a už teď se těšíme na čínský nový rok.
Zapsala Martina 22.1.
Žádné komentáře:
Okomentovat