Lucknow - hlavní město nejlidnatějšího státu Indie, Uttarpradeshe. Mnoho turistů se tu prý zastaví, aby si rozdělili únavnou cestu z Varanasí do Agry. Tak to bych tedy opravdu ráda věděla, kde průvodce sebral tuto informaci. Za dva dny jsme potkali celých pět turistů, kteří nevypadali indicky. Malý počet zahraničních hostů se negativně projevil hned na počátku našeho zdejšího pobytu - z asi pěti hotelů či hostelů nás postupně vypoklonkovali s tím, že nemají volné pokoje. Což vzhledem k návštěvnosti znamená “Nemůžeme...“ anebo “..nechceme ubytovávat cizince“.
První den jsme se po Lucknow jen tak poflakovali, prohlédli si některé muslimské stavby, poseděli v parku a okukovali pouštění draků, což je zábava, která tu drží chlapi v každém věku - od malých kluků až po důstojné hlavy rodin. Druhý den jsme vyrazili za další KPČ. Po rozmařilých navábech - místních muslimských panovnících tu zbyly krásné hrobky a paláce (některé z nich dokonce pomalu opravované), novější historii připomíná Rezidence - komplex budov, kde byly Britové dlouho obléháni během indického povstání 1857. Po kultuře jsme poobědvali indickou specialitu Dosa, tedy tenkou placku plněnou vším možným, a vyrazili na vlak do Agry. Mimochodem, vlaky jsou tu “nad očekávání“ a zatím se v žádném případě nepotvrdili hororové historky, které jsem před odjezdem slyšela.
Žádné komentáře:
Okomentovat