Kolem Annapuren - Dokončení

Další fotky, dokončení povídání a video!

Využíváme lepšího připojení v Kathmandu a doplňujeme fotky i k první části:

 

Z výletu k Ice Lake

 

Drobná lavina na protějším svahu, která na sebe upozornila pořádným zahřměním.

Místní přeprava zboží

 

Odbočka k Tilicho Lake

Úsek označený jako "lanslide area" s cedulkou "Thank you" na konci.

Zdeňka před údolím, kterým jsme nastoupali. Vpravo kolem nás vede údolí k Tilichu, vlevo hlavní trasa k sedlu Thorung La. My jsme si návrat zkrátili přes hřeben, ze kterého je foceno.

Franta chočí jaka

Výstup do Thorung La

Podnikavý Nepálec čeká jako sup na svojí příležitost.




















Sedlo Thorong La

A sestup

* * *


Dokončení povídání

V Jomsomu jsme chvilku zvažovali možnost zkrátit si další úsek autobusem, ale po zjištění cen jsme se vydali dál po vlastní ose s tím, že zkusíme bus stopnout po cestě a lístek usmlouvat. Nakonec jsme šli pěšky ještě den a půl. Cesta údolím byla mnohem hezčí, než jsme očekávali, prašnou poušť (v některých úsecích se zdvihala oblaka prachu, viditelná minimálně kilometr předem, takže já i Zdenka jsme se staly vlastnicemi přepychových a slušivých froté roušek) naštěstí brzy nahradila zeleň a dokonce ani aut kolem nás nejezdilo příliš.
















Autobusem jsme se přiblížili jenom kousek, abychom vyšetřili půl dne v Tatopani - vesnici s horkými prameny. Asi hodinová cesta busem v uličce na zavazadlech a Zdenčině noze v byla opravdovým zážitkem, který stoprocentně zhodnocovaly výhledy ze srázu pod námi.
















Koupel v betonovém bazénku s horkou vodou jsme si zpříjemnili vychlazeným pivem Everest. Neodolal jsem a vykoušel i saunovou kombinaci s ledovou řekou. Nikdo z nás si ovšem netroufl do bazénku s ještě teplejší vodou, ve kterém jsme viděli naložené jen Nepálce.





Na poslední dva dny v horách jsme si naplánovili odbočku z hlavního ůdolí, kterou náš knižní průvodce označuje jako namáhavější variantu. Má pravdu. První den se stoupá 1700 m, tedy nejvíc, kolik jsme tu za jeden den vylezli. Na druhou stranu cesta vedla krásnou krajinou mezi vesnicemi, banánovníky, vánočními hvězdami (pěstitelé pozor - tady vánoční hvězda vypadá jako strom a ne jako opelichaná chudinka, kterou máme v obýváku) a drobnými stupňovitými políčky. S pracně nabíranou výškou se nám navíc otvírali působivé výhledy na Dhaulagiri a hřeben Annapurny. Cestu nám navíc zpestřovaly na papír česky psané vzkazy od RaČ pro Danu, která se své skupině ztratila. Osamocenou Danu jsme pak potkali po obědové pauze, a protože šla ještě pomaleji než my, moc šancí jsme jí nedávali. Ale překvapila! Do cíle jsme dorazili s padající tmou a chvíli po nás i turistka D a já doteď přemýšlím, co asi po celodenní stíhačce řekla zbytku své skupiny. Ten večer byl vůbec na setkání s našinci bohatý, hned vedle nás byli ubytovaní studenti geografie, jejichž spolužáka dobře znám. Ráno jsme se až na Martinu nechali zlákat výlezem na vyhlídkový kopec Poon Hill a pak už na nás čekal opravdu "luxusní" celodenní sestup.




Kameny dlážděná stezka měla určitě mnohem víc než 3300 schodů avizovaných průvodcem a kdyby moje lýtka mohla mluvit, jistě by to potvrdila hlasitým zaúpěním.



Poslední noc na úpatí velehor jsme strávili v opravdu skromné ubytovně u autobusové zastávky a příjemní majitelé se nám odměnili jedním z nejlepších Dal Bhaatů, co jsme tu zatím měli, a ke snídani dobrými smaženými chowmein nudlemi. Příjezdem autobusu se po 19 dnech uzavřelo naše putování kolem Annapuren, které se vedle korsické GR 20 a skotské West Highland Way přidalo k naší sérii absolvovaných klasických treků.

Je jisté, že již nestihneme původně plánovaný další trek do některé méně navštěvované oblasti (a upřímně, moje záda jakož i některé další části těla se z toho radují), zato jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit, proč je právě okruh kolem Annapuren jedním z nejpopulárnějších na světě. Rozmanitost prostředí, kterým trasa prochází, je neuvěřitelná. Kromě rozptylu nadmořské výšky, v níž se člověk pohybuje (od banánů a obr pavouků až po kamenitou pustinu vysokohorského sedla), za to může i překonávaný hřeben fungující jako významný klimatický předěl. Své kouzlo má kupodivu i přítomnost ostatních turistů (Martina: to je od Jakuba zlomové prohlášení). Zajímavý je samozřejmě i život místních obyvatel. I když jsou vesnice po celé trase ovliněny přítomností turistů, kterým se částečně přizpůsobují, bylo fascinující vidět tak živoucí osídlení v oblasti vzdálené od nejbližší silnice několik dnů chůze.



Na závěr jsme si pro trpělivé čtenáře připravili videopozdrav: