O dopravě Nepálem

Protože právě sedíme v narvaném autobuse z nepálsko-indických hranic, je vhodná příležitost zmínit se o místní dopravě. V Nepálu jsme neviděli žádnou železnici a přepravovali jsme se tudíž autobusy, které fungují překvapivě efektivně. Na stanici pobíhají nahaněči a vyvolávají cílová místa. Když je autobus přiměřeně (=zcela) naplněn, tak vyráží, ale nahaneč přesto dál za jízdy láká otevřenýni dveřmi další zájemce. Zároveň cestující koučuje, aby se do přeplněného vozidla vešli a když má volnou chvíli, kasíruje jízdné a pouští rádio. Jeho úkolem je také poklepáváním na kapotu navádět řidiče při zastávkách a couvání. Větší autobusy mají někdy vícečlennou posádku, kdy juniorní stevard dává zavazadla na střechu a senior důstojně kasíruje.

I v nacpaném autobuse zůstávají Nepálci klidní a přátelští, maminky často umístí některé z dětí na klín cizího cestujícího. Během zastávek se do autubusu nacpou prodavači občerstvení (a s nimi někdy i žebráci), funguje i okénkový prodej. Na turistických trasách lze předem koupit koupit lístky na "tourist bus" lišící se pouze pevnou dobou odjezdu. Ostatní charakteristiky jako doplňování cestujících a omezený prostor na nohy zůstavají stejné.

Zvlástním zážitkem, který jsme si dopřáli při našem posledním nepálském přejezdu, je jízda na střeše. Pro místní je to přes údajný zákaz běžná záležitost a Martina dokonce ne jedné z přeplněných střech zahlédla cestující kozu.

I když nepálská doprava nebyla ve srovnání s Čínou tak organizovaná a vozidla tak nová a čistá (zázemí podél cest tu není třeba ani komentovat), dostali jsme vždy tam, kam jsme chtěli relativně včas a levně (podle pozorování jsme platili stejně jako místní, narozdíl třeba od vstupného na památky). Uvidíme jaká bude Indie.

Zapsal Jakub 13.11.