18. září 2010

Ulaanbaatar

Dnes (17.9.) odjíždíme do Číny, takže na rozloučenou ještě pár slov o mongolském hlavním městě.
První čeho si všimnete hned po příjezdu je prach, kouř (ještě nikdy jsem ve městě neviděla lidi s rouškou, a že jich není málo) a dopravní zácpa - ta je věčná. Všichni jezdí zcela nekontrolovaně a co nejrychleji, tedy pokud to jde, a snaží se zabrat každý volný centimetr silnice. Pokud to nejde začnou všichni divoce troubit. Do toho všeho se kdekoliv a kdykoliv motají chodci a k dovršení obecného zmatku stojí uprostřed křižovatky zběsile mávající a pískající policajt, kterého ale stejně nikdo a nic neposlouchá. Prostě a fascinující.
Kromě výše zmíněného tu navíc najdete spousty hospod, bister, restaurací a dalších stravovacích zařízení s jídlem nejrůznějších kuchyní (monglská, čínská, korejská, japonská..) za velmi příjemné ceny. A je tu i několik pěkných muzeí (třeba přírodovědné s kostrou tarbosaura /jako tyranosaurus/) a krásný budhistický klášter s ohromnou asi 27 metrovou sochou Budhy, který rozhodně stojí za prohlídku.
Tak a teď hurá do Číny!
Zapsala Martina 17. 9. ve vlaku do Číny.

Žádné komentáře: