Už si docela rozumíme s naším řidičem, a to i přesto, že umí jen mongolsky, asi 5 slov anglicky (hello, go, lunch a na další si právě teď nevzpomínám), a rusky asi tak jako já s Jakubem, což znamená skoro vůbec. Jmenuje se Dzorigo, nebo tak nějak podobně, nikdo z nás to neumí pořádně vyslovit.
Cestou vídáme spousty dravých ptáků a svišťů, kteří jsou velmi pravděpodobně oblíbenou potravou zmíněných dravců. A podle průvodce si i Mongol na svišťovi pěkně pošmákne.
Písečné duny byly fajn, ale nějak si nepadly do oka s naším foťákem. Už sice zase fotíme, ovšem ubohý zoom upadl do, snad dočasného, písečného kómatu. Občas zlobí krytka.
 |
| Dukaz zlobive krytky |
Trochu se nám ochladilo, fouká, a i když se Mongolsku říká země modré oblohy, tak už od rána prší. Zkrátka a dobře po Rusku nás už i tady dostihlo podzimní počasí. Turistů už moc není a včera jsme viděli asi tři náklaďáčky stěhující složenou jurtu, její obsah i obyvatele do města. Má to i svou lepší stránku, dnes opět spíme ve vyhřáté jurtě vybavené malými, ale výkonými kamínky.
Dnes jsme viděli stěhování jurty i se psím bonusem. To znamená, že se celá rodina i s jurtou nacpe do auta a psíci běží za vozem. Náklaďáček každých 500 metrů zastaví, počká, až ho psi dohoní a jede se dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat