Moji první a velmi pravděpodobně zároveň poslední návštěvu Expa doprovázejí rozporuplné pocity. Výstavu asi nejlépe vystihuje slovo zajímavá, ale to je nakonec kde co. Pavilony byly krásné a originální a tedy určitě i velmi nákladné, ale nejsem si jistá, zda jejich obsah skutečně vystihoval danou zemi.
Český pavilon nás příjemně překvapil, i když u některých exponátů jsme i my zaváhali a dohadovali se, cože to má s naší republikou vlastně společného. Jediné opravdové české zklamání představovala přidružená restaurace s našimi specialitami. Zcela nečeské ceny nás přinutily vzdát se řízku i piva.
S postupujícím časem dav na Expu houstl a prakticky na všechny pavilony se stála dlouhá fronta, na ty nejvyhlášenější klidně i pětihodinová (nevím co bylo uvnitř, ale pochybuju, že to stálo za frontové utrpení). A tak jsme se rozhodli návštěvu Expa ukončit návštěvou gigantického čínského pavilonu. Ne že by nebyl krásný, Číňani se opravdu vytáhli, ale já jsem se rozčílila hned u první prezentace regionu, kterou jsme viděli - shodou okolností se jednalo o Tibet. Důvod byl následující: "By 2020, Tibet together with the whole nation, will achieve the grand goal of constructing an overall moderately prosperity society." A zazvonil zvonec a byl Expa konec.
Jinak jsme v Šangaji samozřejmě viděli i další vyhlášené památky, Bund (tedy nábřeží lemované impozantními stavbami vystavěnými na přelomu století evropany), Pudong (moderní čtvrť zaplněná mrakodrapy) i staré město s vyhlášenými zahradami. Všechno krásné a přeplněné lidmi.
Zapsala Martina 28.9.
Žádné komentáře:
Okomentovat