Tím rozhodně nechci schazovat to ostatní. Vlastně se mi líbilo skoro všechno - čisté město, fungující MHD, kultivovaní lidé (nervou se do metra hlava nehlava skrz vystupující dav jako Indové nebo Číňani), restaurace s velkým výběrem asijského jídla a všemožných pochutin... Ani další památky a KPČ rozhodně nebyly k zahození. Například Batu caves podruhé (bez namačkaných davů zanícených hinduistů) byly opravdu působivé a až někdo odklidí i hromady zapáchajících odpadků, co tu po svátku Taipusam zbyly, budou ještě působivější. Ale teď už opravdu k těm nej...
Jako první jsme navštívili Bird park - obrovskou voliéru plnou poletujících, poskakujících a dokonce anglicky povykujících opeřenců v mnoha barevných i tvarových provedeních. Osobně upřednostňuji pelikána, ale oslovili mě i pokřikující pávi s pyšně rozloženými ocasy, amazónský papoušek jezdící na kole v místní ptačí show a klubající se kuřátka v inkubátoru (patrně příští potrava dravců).
Akvária KLCC nezůstala v ničem pozadu a nabídla pestrou skladbu ryb, ještěrek, hadů i některých dalších zvířat. Dorazili jsme akorát včas na krmení ve velkém akváriu, které mimo jiné obsahuje murény, rejnoky, několik žraloků a v době jídla i dva odvážné potapěče nabízející hladovcům kusy rybího masa. Dobře to dopadlo, kromě jednoho želvího kousance a lehce poškozené rukavice zůstali oba potapěči vcelku. Následné krmení piraní (tentokrát bez potapěčů) mě utvrdilo v přesvědčení, že tyto milé rybky nechci nikdy potkat naživo. Dospělý člověk by je podle našeho odhadu zabavil asi na pět minut.
A do třetice toho nej, Petronas towers - můj první mrakodrap zevnitř. Běžný návštěvník smí pouze na Sky Bridge spojující obě věže ve 41. patře, což je zhruba polovina mrakodrapí výšky, ale i tak to za hodinovou frontu stojí.
A co se mi v KL nelíbilo? Velké a skvěle vybavené knihkupectví. Všechny knihy byly nekompromisně zabalené do průhledné fólie, takže nahlížení a okukování nepřipadalo v úvahu. U beletrie ještě tak, ale co třeba průvodci a podobně ... No uznejte, přece nekoupím zajíce v pytli.
Zapsala Martina 27.1.
Žádné komentáře:
Okomentovat