Galle, pláž a surfování

Jako první jsme na břehu Indického oceánu navštívili městečko Galle, s krásnou a hlavně zcela neasijsky tichou čtvrtí, obehnanou romantickými kamenými hradbami. Že jsme konečně na pobřeží jsme mimo jiné (oceán se opravdu nedá jen tak přehlédnout) poznali i podle turistických (vysokých) cen ubytování a jídla. Ale jinak paráda, nikam jsme se nehonili (konečně) a v klidu a pohodě jsme si na hradbách vychutnali hned dva západy slunce.

A teď už lenošíme na pláži. Doufám, že vy, studující a těžce pracující, nezanevřete na náš blog (zrovna jsme si pořídili počítadlo návštěv), když napíšu pravdu o našem přioceánském zastavení: ležíme, válíme se, čteme knížky, hrajeme si s mobilem a surfujeme (a to kupodivu nejen na internetu).

Včera jsme měli první hodinu surfování a hned na úvod musím říct, že tolik slané vody jsem ještě nikdy nevypila. Když mi sympatický (starší a nenamachrovaný) pan instruktor vysvětlil, jak mám uprostřed valící se vlny vyskočit na prkno, v duchu jsem si poklepala na čelo. Jakub to ještě vylepšil tvrzením, že je to jako zvedání se z kliku - no, jestli jste někdy viděli můj pokus o klik, určitě chápete mé vzrůstající obavy...

Kupodivu to šlo... Tedy samozřejmě máme na kontě mnoho letů a pádů ve volném stylu a já jsem dokonce oficiálně praštěná (prknem), ale oba jsme se zvládli postavit a několikrát jsme i jeli. A tak jsem si ze své první surfařské hodiny kromě luxusně spálených zad (a to navzdory voděodolné padesátce) odnesla i dobrý pocit. Přece jen jsem sportovně nadaná!

Zapsala Martina 17.1.