Do městečka Tissa, které je vstupní branou do parku, jsme dorazili kolem poledne a rovnou jsme se nacpali na odpolední safari. V indickém džípu nás jelo šest, s Holanďany i Angličany byla legrace. Řidič-průvodce se ještě stavil pro místní krasavici, zřejmě aby ji mohl balit na divokou přírodu. Vytrvalý déšť zvířatům nevadil a my jsme postupně viděli divočáky, vodní bůvoly, vysokou, krokodýly, divoké slony, a to i hezky z blízka, a spoustu ptactva, mě se nejvíc líbil orel, co vypadal jako zmoklá slepice.
Řidič měl většinu času u ucha telefon, a přesto stíhal ukazovat zvířata, kterých bychom si asi ani nevšimli. Po jednom z telefonátů řekl, že zkusíme leoparda a vyrazil zabahněnou cestou dost zběsilou rychlostí. Přijeli jsme k několika stojícím džípům, jejichž osazenstvo koukalo do křoví u cesty. A když jsme se s autem cpali mezi ostatní, zahlédli jsme mizejícího leoparda - skvrnité zadní nohy a ocas. Řidič se pak autem sunul podél křoví několikrát tam a zpátky a kličkoval mezi ostatními vozy, ale zbytek leoparda už jsme neviděli. Bohužel řidič nesouhlasil, abych vylezl z džípu a nakukoval po šelmě samostatně. Na leopardí místo jsme se během odpoledne ještě asi dvakrát vrátili a vždy tu aspoň jeden džíp hlídkoval. Z auta jsme mohli vylézt až na pláži u památníku obětem tsunami.
I když jsme viděli spousta zvířat a i krajina byla v parku nádherná, pěší výlet Chitwanskou džunglí byl přeci jen asi o kousek působivější. Usměvná tu byla škatulata džípů na atraktivních místech. Největší zácpa nastala u slonů, kteří se popásali nezvykle blízko u cesty. Když jsme se za soumraku opouštěli bránu parku, omlouval se řidič, že jsme leoparda neviděli pořádně, ale já jsem byl se svým prvním opravdovým safari moc spokojen.
Zapsal Jakub 15.1.
1 komentář:
A co safari ve Dvoře Králové? Tam jste koukali hrochovi přímo do očí :-)) Pravda - je to mínus 23 let zpátky, takže vzpomínky možná už troch vybledly....
mam a T
Okomentovat