Nuwara Elyia se prý každé jaro se začátkem dostihové sezóny mění na luxusní vyhledávané letovisko, sjíždí se sem místní smetánka a ceny ubytování vystřelují až ke stropu. Možná... Přes zimu je tu jen pár turistů a kromě přenádherné krajiny poskládané z vlnících se čajových kopců a kopečků tu není vůbec nic (S tímto tvrzením Jakub nesouhlasí, je tu krásná koloniální pošta s nefalšovanou britskou schránkou.).
Počasí nám ani celé Srí Lance moc nepřeje, prší, prší a občas taky leje (na severu a východě jsou povodně), takže v Elyie jsme zvládli jen jeden výšlap do kopců, zato spojený s vodopádem a návštěvou čajové továrny. Tedy, do továrny nás napřed nechtěli pustit s tím, že je neděle. Zachránila nás až výprava korejských turistů, jejíž průvodce nás velmi ochotně vzal pod svá křídla. Všichni jsme nafasovali dlouhé zelené zástěry a mohlo se začít. O tom, jak jsme krásně zapadli, se ostatně můžete přesvědčit na fotkách.
Podruhé jsme se pak na plantáže dostali přibližně o sto kilometrů dál a tisíc výškových metrů níž ve vesnici Ella. S počasím je to stále stejné a tak jsme navlékli šusťáky a vyrazili do dešťových přeháněk. Zvládli jsme místní Malý Adam's peak (Ten opravdový se nám bohužel nevejde do časového rozvrhu.) a s nasazením všech sil jsme se za deště vyšplhali i na Ella Rock. Štěstí nám přece jen přálo - těsně před vrcholem přestalo pršet a tak jsme mohli nerušeně a v suchu obdivovat místní výhledy.
Přejezd do Elly byl zpestřený nečekanou výměnou autobusů a prostupem značně rozbahněnou džunglí, protože část silnice nebyla kvůli sesuvu průjezdná ani průchozí. V pohorkách jsme na tom byli o dost lépe, než místní, zvlášť jsem pak litovala paní v dlouhém těsném sárí a luxusních žabkách na podpatku.
Zapsala Martina 12.1.
2 komentáře:
Vy jste museli být ale zmatlaní po těch čajích. Svítili Kubovi oči a pořád se usmíval?
Standa
Vyfocené čaje nebyly pro nás, ukazovaly barvy různých čajů a byly pro ochutnávače. My jsme měli po jednom hrnku v rychlém korejském stylu, takže žádná motačka.
Okomentovat