Na treku

Prostě klasika. Každé ráno se sbalit a jít zase dál. Těžký batoh se zásobou jídla na příštích sedm dní, kopce, sem tam bahno, otlačená chodidla, les, výhledy na okolní hory... To vše v krásné a odpadky nezanesené přírodě. A novozélandské trekové speciality?

Tak především se tu neprovozuje treking, ale tramping. Správný tramp musí mít kvalitní nepromokavé pohorky, aby s nimi mohl radostně hupnout do nejbližšího většího potoka, a spoustu plastového nádobí, to kvůli stolování na úrovni.

Ptáka kiwiho jsme zatím nezahlédli. Zato jsme potkali spousty vos a zatím prázdných pastí políčených na drzé invazivní possumy. V noci Jakub spatřil u chaty i samotného possuma, chytla ho lovecká vášeň a neváhal budit lovce spícího s námi v chatce s otázkou, zda za zabitého possuma něco dostane. Pán byl naštěstí milý a vstřícný. Místo aby na rušitele nočního klidu vytáhl zbraň, pouze slušně odpověděl, že nedostane, a spal dál. Zoologický výčet doplňují úhoři, kteří se při nočním pozorování hladově vrhali na nabízené maso (to jsme samozřejmě do vody neházeli my, ale vybavený místní turista-kanoista).

Skvěle tu funguje systém chat. Všechny jsou kupodivu čisté a vandalismus se objevuje jen velmi zřídka. Chata je místo, kde potkáte další lidi, proberete všechno od treku přes cestování až po politiku, zlepšíte si angličtinu a přes noc si odpočinete na tlusté, pohodlné matraci.

Obrovským zážitkem bylo setkání s párem Kanaďanů a jejich průvodcem. To jsem ještě neviděla a vsadím se, že vy také ne. Kanaďani nenesli prakticky nic, zato průvodce měl ohromný batoh, pravděpodobně odshora až dolů napěchovaný jídlem. Jen co dorazili do chaty, začalo vyvařování. Průvodce kolem Kanaďanů poskakoval a v krátkých intervalech nabízel kávu, čaj, sýr a olivy k zakousnutí, vínko... A ty večeře! Upřímně, na takové vaření se já ani doma nevzmůžu, natož pak v horách v ešusu na vařiči. V podstatě každé jídlo probíhalo tak, že Kanaďani se cpali a zbytek chaty tiše záviděl a snažil se nemyslet na svou večeři typu Dobrý hostinec.

A můj úplně největší zážitek? Těch několik krátkých minut kdy mi Jakub plundroval ofinu nůžtičkami od kapesního nožíku. Konec dobrý, všechno dobré - nějaké vlasy mi přece jen na hlavě zbyly.

Zapsala Martina 26.2.