První kopce a útoční papoušci

"Město zahrad" Christchurch jsme si prohlédli jen letmo, ale zapůsobilo na nás jako příjemné maloměsto. Nejvíc času jsme strávili v infocentru a za první destinaci zvolili nedaleký národní park Arthur's Pass.

Hlavním poznatkem z našeho úvodního chození po novozélandských kopcích je vášeň místních turistů pro brodění řek a potoků, a to vše v pohorkách. Někdy jsem je podezříval, že se do vody vrhají jen ze zábavy, ale když v jednom úseku pěšina křižovala potok asi patnáctkrát tam a zpět, začínal jsem mít opatrného poskakování přes kameny plné zuby. Na pár místech jsme pak zavzpomínali na Rusko a překonávali řeku v sandálech. Ale rozhodně nebylo na co si stěžovat, protože brožurka, kterou jsme dostali spolu s půjčenou mapou v perfektně fungujícím infocentru, opravdu slibovala "river crossing".

Leták dále vyhrožoval hledáním cesty, pod což se zřejmě schová i Martinino zapadnutí do husté kleče (V kleči jsem strávila pěkných deset minut než se Jakubovi podařilo vyndat mě ven.). Zde musím zmínit, že se moje dobře míněná rada, ať to zkusí zpátky, když to nejde dopředu, nesetkala s pozitivní odezvou.

Vše dobře dopadlo a třídenní trek přes sedlo a dvě chaty jsme si moc užili. Příjemné byly i předchozí denní výlety, kdy jsme čekali na lepší počasí, abychom nakonec slibovanou průtrž mračen přečkali v noci pohodlně na jedné z horských chat. Těch je na Zélandu údajně přes 900 a na místní poměry jsou cenově rozhodně dostupné. Díky divoké předpovědi jsme navíc měli většinu doby hory jenom pro sebe.

Největším horským nebezpečím se ve finále ukázali být místní papoušci kea. Při stanování v kempu nás před nimi varovali pracovníci infocentra. Vychytralí a mlsní ptáci prý mají na svědomí několik stanů i uklovnutelných součástek na autech. Protože prý na ně platí voda, staral jsem se chvílemi o zábavu Martině i ostatním přihlížejícím, když jsem pobíhal kolem stanu s lahví a snažil se drzé opeřence polít a tím zastrašit. Moc papoušků jsem sice netrefil, ale stan nakonec nájezdům odolal.

Zapsal Jakub 16.2.