Oceán byl opravdu modrý, sluníčko pálilo, kolem lodi se proháněli albatrosové a na vzdáleném pobřeží se rýsovaly majestátní hory napůl zahalené v oblacích. Jen ty velryby stále nikde. Kapitán dělal co mohl, pečlivě sledoval instrukce z poletujícího letadla, co chvíli stavěl a prapodivným přístrojem připomínajícím trychtýř naslouchal pod hladinou tajemným velrybím hlasům. Zkrátka a dobře, neúspěch byl vyloučen, zřejmě zvlášť proto, že velrybářská firma by byla nucena vrátit zklamaným pozorovatelům 80% zaplacených peněz.
A tak jsme se obrovského kytovce přece jen dočkali. Asi pět minut jsme mohli sledovat cca dva metry čtvereční, které z velrybáka vykukovaly nad hladinu. Jsem si téměř jistá, že jednou se mi podařilo zahlédnout dokonce oko obrovského tvora. Turisté se mačkali, foťáky cvakaly jak o život a každý napjatě čekal, co bude dál. Velryba to vyřešila po svém. Zamávala ocáskem tak rychle, že jsem stihla jen jednu jedinou rozmazanou fotku, a byla pryč.
Po zbytek výletu se nám už bohužel nepodařilo žádného dalšího velrybáka zahlédnout a tak se s tím jediným rozmazaným ocáskem musíte spokojit i vy.
Zapsala Martina 17.2.
Žádné komentáře:
Okomentovat