Dalším cílem byl ostrov Penang a město Georgetown, původní centrum britského působení v Malajsii. Koloniálně-čínská architektura tu na mě působí moc příjemně. Úhledné obchodnické domky s dřevěnými prvky, podloubí a do toho každou chvíli čínská svatyně nebo krásná mešita. Samozřejmě nechybí ani malá Indie a velké koloniální stavby typu pevnost (zbyly jen hradby), bývalé nádraží (bez kolejí), rezidence a kostely. Půvabné jsou čínské přímořský domky - několik rodin tu má vlastní mola s dřevěnými domečky po obou stranách, většinou zakončená svatyní. Na rodinné klany je tu vůbec kladen velký důraz. Nejhonosnější budovou je jeden z klanových domů - svatyně a výkladní skříň úspěchů jednotlivých členů. Mají tu i výstavku o historii dané rodiny.
V Georgetownu jsme trávili začátek oslav čínského nového roku. Já jsem se těšil na průvody a jiné pouliční veselí, ukázalo se ale, že ty budou až na závěr čtrnáctidenního období, zatímco úvod oslav patří setkáním v rodinném kruhu. Na ulicích nás tudíž čekaly zavřené čínské obchody a restaurace (naštěstí ne všechny) a občas nějaký potácející se nešťastník, kterému se včerejší rodinné setkání vymklo z rukou.
I tak byly procházky starým městem příjemným zážitkem (možná naopak příjemnější díky absenci neustálého pokřikování prodavačů) a Georgetown ukázal, že si zápis na seznam UNESCO rozhodně zaslouží.
U moře, kde jsme strávili poslední dvě noci před návratem do hlavního města, jsme zjistili, kam se poděli všichni obyvatelé osiřelého města. I když se Batu Ferringhi nedá srovnávat s indickou Gojou nebo se Srí Lankou, Malajci si pláž báječně užívali včetně vymožeností typu let na padáku za člunem nebo jízda na vodním skútru. My jsme se spokojili s procházkami po pláži a očumováním místních. Po večerech jsme pokračovali v testování nudlových variací.
Zapsal Jakub 5.2.
Žádné komentáře:
Okomentovat