Udaipur

Sláva! Konečně krásné, klidné, tiché a čisté město, tedy alespoň podle indických měřítek, navíc s bonusem několika romanticky vypadajících jezer přímo v centru. Jediná drobnůstka to městu kazí - všudypřítomný jemný smogový opar, který má na svědomí sníženou viditelnost.

Pro tentokrát jsme, místo honu za pamětihodnostmi, dali přednost odpočinku a uplynulé čtyři dny báječně proflákali. Ale, věřte nevěřte, i tak se nám do lenošivého programu nějaké to KPČ vetřelo.

Třeba největší a prý také nejzachovalejší městský palác v celém Radžastánu, s rozsáhlým muzeem a krásně nakreslenou mapičkou se čtyřmi toaletami. Samozřejmě tam ve skutečnosti záchod nebyl ani jeden, ale to už patří k místnímu koloritu.

Nebo kopec nad městem nabízející decentním smogovým závojem zahalená panoramata, s opuštěnou polorozpadlou vyhlídkovou věží, která docela klidně mohla ukrývat spící Růženku. Tedy, vzhledem k místní flóře, spíše Kaktusenku.

A pak také večer folklorních tanců, zpěvů a loutkového divadla, zakončený asi padesátiletou tanečnicí se slušnou nadváhou, která nejenže projevila nečekanou mrštnost a ohebnost, ale navíc tančila se strhujícím nasazením. A to vše s věží seskládanou z asi sedmi nádob na nošení vody na hlavě. Holt kdo umí, ten umí a na věku ani tělesné schránce nezáleží.

A když už jsme u kultury, dovolím si lehce prověřit vaše literární znalosti. Otázka je snadná a s velkou nápovědou: "Který románový hrdina se narodil v královských klecích v Udaipuru?"

Zapsala Martina 5.12.