Hampi

Původně království opičího boha, půl milionu obyvatel v 15. století, zbytky až dvou a půl tisíce chrámů rozesetých mezi obrovskými kameny a šest měsíců, které muslimští dobyvatele potřebovali k vyplenění? Byl jsem trochu skeptický k pověsti, která předcházela Hampi (dnešní jméno vesnice) - ruiny hlavního města jedné z nejvýznamějších hinduistických říší na území dnešní Indie. Tři dny, které jsme tu strávili, mě rozhodně vyvedly z omylu. A dalo by se tu pobýt i mnohem déle. Zkuste si představit obrovská tržiště lemovaná dvojitým zastřešeným sloupořadím (o něco elegantnější a trvanlivější obdoba dnešních stánků), chrámy s interiéry ještě očouzenými od zničujícího vypalování, velké monolitické sochy a pohádková scenerie balancujících skal, které tu kolem řeky snad poházel a poskládal opičí bůh Hanuman. To vše zbarvené každé odpoledne do oranžova až do ruda.

Vesnice Hampi se natěsnala kolem jenoho z bývalých bazaarů (policejní stanice postavená pouhým dozděním původní zastřešené ale jinak otevřené tržnice je zvlášť půvabná) a jediného funkčního chrámu (hinduisté jednou pobořené chrámy už nikdy nepoužívají - i ty opravené tudíž slouží jen jako památky). K ostatním památkám jsme vyráželi po svých a na kole. Tentokrát jsme si dopřáli i průvodce, který nám mimo jiné ukázal i optickou hříčku - obrácený obraz věžovité brány promítaný na zeď chrámu průzorem na principu camery obscury a zahrál na chrámové sloupy. Vyprávěl také o sporech o podobu a míru rekonstrukce. Část z nyní přístupných památek byla vykopána a dostavěna z archeologických nálezů. Některé stavby jsou zpevněné moderními materiály a postupy. I když uznávám, že vykopání a opětovné zasypání keltského opida na Zbraslavi je asi autentičtější, jako turista jsem byl z Hampi nadšený a rád odpustím místním archeologům i některé tvůrčí zásahy, zvlášť když nepůsobí příliš rušivě. (Je pravda, že při pohledu na očíslované kamenné kvádry jednoho z chrámů jsem jim tohle obří lego spíš záviděl.)

Nebyli bychom to my, kdybychom část pobytu neprolenošili ve střešních restauracích nebo posedáváním na břehu řeky s kokosem. Spoustu dalších staveb a ruin jsme tak viděli jen z dálky a část nám určitě utekla. Neviděli jsme ani žádné lezce, i když místní skály údajně lákají příznivce boulderingu z celého světa. Možná se jim ale prostě nechtělo a stejně jako my na sebe jen nechali působit kouzelnou atmosféru tohoto místa.

Bonus - tip pro budoucí návštěvníky: Při shánění ubytování se musíte rozhodnout, zda preferujete nocleh přímo v Hampi - na dotek chrámu, bazaaru a s možností vycházek mezi chrámy s výhledem na západ slunce nebo se ubytujete v party oblasti za řekou (poslední převoz v šest hodin). V samotném Hampi, jakožto pro hinduisty obzvlášť svatém místě, je zakázaný alkohol a ani maso jsme tu na jídelníčku nepotkali. My jsme zůstali v příjemném guest housu v Hampi a efekt zakázeného ovoce jsme kompenzovali posledními zbytky slivovice.

* * *

Naším dalším cílem je přímořský stát Kerala. Protože je to dlouhá cesta, zvolili jsme dva noční přejezdy a jeden den mezizevlování v hlavním městě Karnatáky - Bangalore. Má jít údajně o indické IT centrum (z outsourcingu sem směřujícího si střílí i jeden díl Simpsonových, vzpomenete si který?) Já jsme si všiml jen nablýskaného sídla Sun Microsystems. K Martinině "radosti" jsme strávili skoro pět hodin v místním nádherném technickém muzeu. Už aby zase otevřeli to pražské.

Zapsal Jakub 19.12. při přejezdu autobusem kategorie semi-sleeper - kromě sklápěcího opěradla tu mají navíc sklápěcí podnožku.