Trajekt má jako na potvoru zpoždění, ještě, že muzeum má dnes otevřeno až do 21:00. Nákup jídla na týdenní trek prý bude bleskurychlý. Nebyl. V 19:00 mě nervózní manžel popohání nábřežní promenádou směrem k muzeu. Mám dost. Mnohem radši bych si zalezla do teplé postele. Proklínám Jakuba i všechna muzea světa.
Ve 20:59 opouštíme muzejní budovu a já si říkám:"Paráda!". Co na tom, že letenky budeme kupoat ještě dlouho do noci, tohle za to stálo. Proč i my nemůžeme mít moderní a interaktivní expozice s promítáním, zajímavým audiem, simulacemi přírodních jevů a doprovodnými úkoly a hrami na počítačových obrazovkách? Jediné, co má naše národní muzeum s tím wellingtonským společné, je kostra velryby.
Zapsala Martina 9.3.
1 komentář:
Pro Martičku:
Krásně napsaný komentář. Myslím, že tě dost obdivuji. Živě si to dokážu představit.
Držím všechny končetiny. Vydrž!!!!!
Tady se pomalu nasouvá jaro. Začíná se oteplovat.
Standa
Okomentovat