Kolem sopek - 1. část Ruapehu

Netušil jsem, že jsou na světě místa zapsaná zárověň jako přírodní i kulturní památka UNESCO. Novozélanďané musejí mít šikovné lobisty. Podařilo se jim organizaci přesvědčit, že sopky národního parku Tongariro tvoří významný prvek kultury původních obyvatel a tudíž si dvojitý zápis zaslouží. Bez mučení přiznám, že nás sem nepřitáhly Maorské pověsti, ale role, kterou si jedna ze sopek zahrála v Pánu Prstenů. Ano. Vydali jsme se za Horou Osudu.
Národní park nás uvítal pořádným deštěm, takže jsme si konečně vybrali opravdu odpočinkový den v hostelovém pokoji. Povzbuzeni nadějnou předpovědí jsme se další den vydali na cestu a to oklikou kolem méně slavné sopky. Rozhodli jsme totiž spojit oba okruhy, které národní park nabízí, v jeden sedmidenní trek.
Hned první den přinesl několik důležitých poznatků. 1. Předpověď počasí se může mýlit a místo odpoledního vyjasňovaní může přijít další slejvák, přecházející chvílemi ve sněžení. 2. Všechny nepromokavé věci nakonec protečou. 3. Když neprotečou, nateče do nich, když brodíte řeku, která v dešti stoupá rychle a vydatně. Naštěstí nás večer v chatě přívítal novozélandandský tramp Bill a s ním hořící kamna. Další dny se počasí zlepšilo a my jsme si mohli vychutnávat nádhernou a překvapivě rozmanitou trasu. Ač po úbočí jednoho masivu, vedla nás postupně po skalách, lesem, mokřady a nakonec i opravdovou pouští. Silným zážitkem byla i úžasná poloha chat s nádhernými výhledy.
Zapsal Jakub 12.3.