Do Nanjingu, města pyšnícího se tím, že kdysi bývalo na chvilku městem hlavním, to šlo snadno. Náš žlutohorský zachránce, pan Hu, nám nejen zajistil lístky, ale dokonce nás odvedl až k autobusu. Po příjezdu do města trošku vázla orientace a my se neomylně vydali směrem od centra. Správně nás nasměrovala až čínská důchodkyně - v Číně skoro nikdo nemluví anglicky (a když už, tak mu stejně nerozumíte, protože čangličtina se od čechangličtiny dost významně liší) ale skoro každý vám rád poradí, vede dlouhý čínský monolog a pak významně poklepe na ceduli autobusové zastávky (pouze čínsky) a diví se, že hloupí cizinci stále stojí a nevěřícně zírají, místo aby se vydali právě popsaným směrem. V Nanjingu nás zaujaly městské hradby, prodejny motorek, babet a mopedů, rikšáci ve žlutých stejnokrojích upozorňující na sebe tleskáním, večer divoce nasvícení draci na náměstíčku blízko hostelu a při odjezdu i neuvěřitelně nacpaný autobusák. Holt svátky jsou svátky.
Z Nanjingu do Xianu žádné přímé autobusy nejezdí (jízdenky na vlak vyprodány do posledního místa, opět díky svátkům) a tak jsme si cestu rozdělili do dvou dnů s přenocováním v Nanyangu. Nanyang je zcela turistů a asi i památek prostý, průvodce se o něm pro jistotu vůbec nezmiňuje, a přesto je to město větší než Praha. Vyznačuje se lidským mumrajem a absolutní neukázněností řidičů všech vozů, mopedů i kol. Taky je tu velmi levně, což mimo jiné dokládá i následující Jakubova hláška: "Super, jsem najedenej a připiclej za 20 korun, asi jsme se dostali do ráje!"
Zapsala Martina 4.10.
Žádné komentáře:
Okomentovat