Xian a čínské dojmy

Xian (správně psáno asi Xi'an) - další bývalé hlavní město - nám po příjezdu připomněl výhody zamlouvání ubytování předem, na které jsme se tentokrát pro slabý wi-fi signál a nejisté datum příjezdu vykašlali. Po tradičním zakufrování a půldenní procházce deštivým Xianem jsme naštěstí sehnali ubytovaní ve vyhlédnutém hostelu přímo u Velké pagody divoké husy. Návštěva Xianu i související cestování se nesly ve znamení celočínské mobilizace v rámci volna kolem svátku založení ČLR. V zájmu duševního zdraví Číňanů musím věřit, že jinak jich na památkách a na cestách tolik není. Na druhou stranu, zážitek to byl silný, což je dle známé poučky rozhodující kritérium. V dané situaci se nejpříjemnější památkou ukázaly městské hradby, které jsou zachovány v celém čtrnáctikilometrovém obvodu a návštěvníci se na nich krásně zředí. Zážitkem byla muslimská čtvrť s ochutnáváním (ne vždy s dojídáním) místních pamlsků. Obě pagody jsme si prohlédli jen zvenku, ale neodolali jsme terakotové armádě. I přes davy lidí na mě hlinění válečníci zapůsobili a asi to zní nadneseně, ale při pohledu na armádu, která pod zemí vyčkávala přes dvě tisíceletí, na mě dýchala historie (Martina: to mě za krk dýchaly pouze davy mačkajících se lidí).
Pomalu začínáme být odborníci na vyhledávání jídelen s požadovanou kombinací obrázek + cena. Včera jsme si dopřáli oběd ve vyšší cenové kategorii "s ubrusem" a Martininy papričky byly opravdu výživné. Jídlo bylo ale tak dobré, že jsem i já, jako nemilovník palivého, poctivě vyjídal kousky masa. Shodli jsme se, že místní jídlo budeme rozhodně postrádat. Nepřipadá mi, že by zdejší jednoduchá jídla oplývala nějakými u nás nedostupnými surovinami, ale česká čína je prostě jiná. Nejlepší by asi bylo přesvědčit některého z místních kuchařů - nudlářů, aby se přestěhoval. (Těsto pořád dokola natahuje a překládá, až vznikne svazek tenkých nudlí, které pokrájí - vypadá to nesmírně jednoduše.)
Trochu v kontrastu s předchozími řádky působí neustále obležené McDonaldy i KFC a také obliba instatního jídla. Skoro to vypadá, že národním jídlem jsou nudle v kyblíčku k zalití, kterých jsou všude plné regály a Číňané je hromadně konzumují. Horká voda je k dispozici ve vlacích, autobusech i jinde (slouží i k dolévání čaje). Dalším oblíbencem je jednotlivě balený párek, kterému ale mohou podíl masa závidět i tesco párky, jedná se o podivnou hmotu ochucenou sojovkou. Ochutnal jsem i oblíbený dezert - ovocné želé, jehož třaslavá konzistence působí jako vesmírný vetřelec.
I v Xianu jsou všude vidět nové obchody, Velká pagoda vlastně působila mezi obchody, stánky a restauracemi trochu nepatřičně a další nákupní centrum tu roste hned v jejím sousedství. Podle množství obchodů a lidí v nich to vypadá, že ekonomicky na tom minimálně většina městských obyvatel není nijak špatně, i když v místním měřítku je "většina" hodně silným a ošemetným výrazem a obyvatelé některých uliček to asi vidí jinak. Docela by mě zajímalo, jak přesně funguje místní roubovaný kaptalismus. Viditelný je tu tlak na minimální nezaměstnanost - mávači na křižovatkách dublující semafor (sami se podle něj narozdíl od aut řídí), průvodčí v každém autobuse, ale i spoustu obsluhujících v relativně malé, středně drahé restauraci.
Číňané na mě zatím (mimo vlezlých obchodníků) působí uzavřenějším dojmem a určitě mají větší odstup než třeba Mongolci. Příznačné mi přijde i to, jak si pořád hrají s mobily, kontrolují je nebo volají (většinou hodně nahlas). Na druhou stranu, když už s nimi člověk mluví, prýští z nich zvláštní hrdost na Čínu. Nepoznám ale, jestli je to jen vyhranění se navenek, nebo jejich vnitřní přesvědčení.
Na závěr ještě lehce obehraná zelená čínská struna. Dosud jsem neviděl takovou spotřebu obalového materiálu třeba sušenky jsou často kromě kartonu a plastové vaničky ještě jednotlivě balené a sehnat pití ve větší lahvi je někdy bojovka.
Zapsal Jakub 5.10. na cestě ze Xianu do Pekingu