Přes Everest do Nepálu

Po důkladné prohlídce Lhasy a okolních pamětihodností jsme vyrazili na zhruba 800 kilometrový přejezd k nepálským hranicím. Jeden den jsme strávili ve druhém největším tibetském městě Žikace, kde jsme viděli sídlo pančhelámy, druhého nejvýznamnějšího duchovního po dalajlamovi. V současnosti však celý komplex funguje jen jako zcela obyčejný klášter, protože mladý pančheláma trvale pobývá v hlavním městě, zřejmě pod stálým dohledem milé čínské vlády. Jedná se prý o pančhelámu vybraného Pekingem po té, co se mnichy identifikovaný a dalajlamou potvrzený pančheláma "záhadně" ztratil.

Cestou jsme se kochali krásnou krajinou a sledovali právě probíhající sklizeň obilí a brambor, na silnici jsme se museli vyhýbat krávám, psům i jakům. Z horských sedel se nám otevíraly nádherné rozhledy na himalájské velikány (nejvyšší sedlo mělo přes 5200 m.n.m.). Také jsme míjeli poměrně dost cyklistů (včetně česko-slovenského zájezdu) a musím přiznat, že i když jde o úctyhodný výkon, příliš jsem jim nezáviděl.

Z Dálnice přátelství, tedy nyní už asfaltky (od r. 2006), mezi Lhasou a nepálskou hranicí jsme odbočili k Mt. Everest base campu a rozbitá cesta dala vzpomenout na Mongolsko. Base camp byl trochu čínský podvod. Naivně jsem předpokládal, že alespoň zahlédneme místo, odkud vyráží horolezci, ale tak daleko turisty vůbec nepouští. E.B.C. jsou jen stany - "hotely" pro turisty a o 5 km dále vyhlídka na krále hor, pro kterou je třeba doprovodu průvodce a vyslechnutí absurdního poučení o zákazu focení se s vlastní vlajkou a hrozbě drakonické pokuty při překročení vymezeného pozorovacího stanoviště. Přesto, když se Čomolungma vynořila z mraků, radoval jsem se jak malý kluk a koukáním a focením jsme strávili asi hodinu, i když ve výšce přes 5000 m.n.m. už byla pěkná zima. Až díky pohledu na vlastní oči jsem naplno pochopil, jak může někoho lákat výstup do tak extrémních klimatických podmínek, navíc s nezanedbatelným rizikem, že se nevrátí zpět. Úchvatný pohled měl i stmelující účinek na skupinu, která se na vyhlídkovém kopečku sešla (a to i když tam převažovali Číňani, na které jsem měl kvůli celému Tibetu trochu pifku). Při návratu ke stanům jsme potkali české sopkolezce (viz. www.nahorudolu.cz) Honzu a Kubu a strávili jsme s nimi moc příjemný večer (díky za přenechanou slivovici:). Zato přespání v base campu alespoň pro mě tak příjemné nebylo, přeci jen 5000 m.n.m. už bylo znát (a upřímně řečeno hořící jačí trus, kterým se topí v kamnech nevoní zdaleka tak příjemně jako dřevo a mojí nevolnosti moc nepomohl). Ranní pohled na Everest ale stál za to.

Poslední den jsme sjeli úchvatným kaňonem k nepálské hranici a po přespání v místní díře po granátu vynuceném brzkým zavíráním hranice jsme další den opustili totalitní stát. Změna byla patrná hned na hranicích, kde Číňané na výstupu!!mají asi 4 stanoviště, kdežto usměvaví nepálští vojáci nás jen nasměřovali k přepážce pro vyřízení víz. Jen nás trochu vylekali slavnostní salvou k místnímu novému roku. S 5 čínskými turisty (prý mohou cestovat bez omezení) jsme se pak společně dopravili teréním autem (bylo opravdu třeba, cesta byla, zvlášť ze začátku, dost výživná) do Káthmandů, kde jsme se úspěšně setkali s našimi novými spolucestovateli - Zdenkou a Frantou.

V Nepálu právě vrcholí svátek Dashain, takže úřady, obchody ani doprava tak docela nefungují, přesto snad zítra vyrazíme na trek kolem Annapuren, takže se asi na dva týdny odmlčíme.

Zapsali Jakub a Martina 17.10.