Vím. Taiwan není Čína. A doufám, že nikdy nebude. Ale ať dělám, co dělám, nemůžu si pomoci. Místní styl vysokohorské turistiky je super čínský, tedy davový.
Naštěstí není sezóna. Co kvetlo, odkvetlo a zástupy turistů odpadly stejně jako růžové okvětní lístky okrasných třešní. Areál designovaný pro stovky se musí spokojit s desítkami. Půlka provozoven stáhla rolety, průchody mezi obchody zejí prázdnotou. Vlhko a nevlídno mezi kapkami deště. Atmosférou to velmi připomíná Rozvadov.
Ale klukům se tu líbí. Našli jsme bistro s nudlemi a čínskými knedlíčky a mezi domy projíždí historický vláček. Víc ke štěstí nepotřebují. K všeobecné spokojenosti přispěl i výlet na nedaleký kopec, protože:
a) Zcela nevýchovně jsme šli kus cesty po opuštěných kolejích.
b) Barevně vyvedená cedule avizovala možný výskyt opic (jásot) a jedovatých hadů (nadšení výrazně polevilo).
c) Na vyhlídku se opravdu dostavila přidrzlá opice, která se za pomoci vyceněných zubů domáhala cizích svačin a samojediná bez problémů ovládla asi deset obědvajících turistů.
d) Úprk před vzteklým primátem je přece skvělé dobrodružství!
Žádné komentáře:
Okomentovat