Po třítýdenním cestování s řadou přesunů akční nálada v týmu klesla pod bod mrazu (což je pro zdejší podnebí velmi netypické). Kluci jsou unavení z toho být stále hodní (místní děti jsou bohužel pro nás superposlušné a prakticky o nich nevíte), my se cítíme vyčerpaní z neustálého napomínání, okřikování a rozhánění větších či menších bitek.
Zpomalíme. Zastavíme. Hodíme se do klidu.
Pláž ve Wai-ao je obrovská a mimo surfařů v podstatě prázdná. S černým pískem, který tak báječně zalézá pod plavky. Tomáš s Davidem prakticky nevylézají z vody a dokonce i Míša už zvládne moře i nad kotníky. Zdá se, že v některých místech na břehu vyvěrají horké pramínky. Promíchané s odlivovými jezírky vytvářejí luxusní koupací louže.
Z okna ubytování (Toucheng) máme skvělé výhledy na hlavní ulici (kde se pořád něco děje), tři čínské chrámy a džunglí porostlé hory. Doufám, že až kluci vyrostou, tak se vrátíme a i tuhle část Tchaj-wanu si prohlédneme pěkně zblízka.
Žádné komentáře:
Okomentovat