Sun Moon Lake potvrdilo, že náš průvodce už je opravdu starý.
Nebo jsme možná nějakým záhadným způsobem přehlédli onu "napůl domorodou vesnici, napůl zábavní park"? Pravda je jinde. Po šestnácti letech od vydání naší verze Lonely Planet už zbyl jen ten PARK!
Děti byly nadšené, Jakub o něco méně (přešlo ho to po první divoké jízdě, kde si otočil tělo i žaludek několikrát kolem dokola) a já si můžu odškrtnout další, místními velmi oblíbenou, kratochvíli. Jeli jsme lanovkou, jedli zmrzlinu, absolvovali vodní i nevodní atrakce, hráli na blikajících automatech. Jediným zklamáním zůstává, že Tchaj-wanci, narozdíl od Korejců, na pouti neholdují roztomilým plyšovým ouškům. Snad příště...
A aby si někdo nemyslel, že jsme kulturní barbaři, přidávám několik dalších Sun Moon zážitků. Třeba… plavbu na decentně barevném (zářivě žlutém) šlapadle ve tvaru draka. Roje světlušek v zapadlé uličce, kam nás po setmění za pomoci překladače dovlekl náš pan bytný. Zlovolné primáty blokující vlastními těly cyklostezku (ječely opice i děti).
Asijský cirkus, jak má být!
Žádné komentáře:
Okomentovat