Jednou z myšlenek, kterou bych tady měla šířit, je ekologie a ochrana životního prostředí. Snadné? Jen na první pohled. Ten bez problémů nasměruje vaše působení k odpadkům. Ty jsou totiž všude. Dojedl jsi sušenku? Něco se ti nelibí nebo už to nepotřebuješ? Tak šup s odpadkem na nejbližší dostupné místo, však ona už se o to příroda nějak postará... Jenže co dál?
Ono to spíše vede k zamyšlení nad naší vlastní spotřebou a přístupem k ekologii. Doma odpadky třídím a zásadně házím do koše či popelnice. Ale, zamysleli jste se někdy nad tím, kolik jich je? Pro srovnání, na vesnici se veškerý můj odpad za čtrnáct dní vejde do pytlíku od čínské polévky.
Plasty se nekonají, v celém Anaikotu není jediný obchod, který by prodával limonády nebo vodu v pet lahvích. Konzervu jsem tu ještě neviděla. Na mytí mi stačí dva litry vody denně. Navíc, pokud se nemyjete mýdlem, voda se dál využívá na zalévání. Auto tu v podstatě nikdo nemá, ti šťastnější mají motorku – ostatní chodí pěšky nebo využívají autobus (jezdí jednou denně). Toaletní papír se nepoužívá, stejně jako dětské papírové pleny či dámské hygienické potřeby. Většina domácností (včetně těch, co přišly o dům a bydlí v shelteru) vaří na bioplynu, takže spotřeba dřeva je velmi nízká.
A teď mi řekněte, kdo koho by měl vlastně poučit?
Zapsala Martina 27.5.
Žádné komentáře:
Okomentovat