O hračky je tu rozhodně nouze, vlastně jsem v Anaikotu mimo školu žádné pořádné hračky neviděla. K dostání určitě jsou, ale na vesnici se nekupuje nic, co není opravdu potřeba.
Batolata se vesele plazí po zemi, často pod dozorem svých o něco starších sourozenců, a vezmou za vděk vším, co najdou, od obalu z čínské polévky přes další odpadky až po různé kamínky a hlínou obalené klacíky. Ještě se nestalo, že by v mé přítomnosti někdo z dospělých takovou hračku odebral. To tedy musí být imunita.
Starší děti se většinou honí nebo perou – to je asi nejčastější zábava. Ani ty nejmenší si nenechají nic líbit, a když jim na soupeře nestačí sily, tak po něm alespoň hodí kamenem. Největší hračkový hit je obruč (ve skutečnosti kus hadice spojené do kruhu), kterou za pomoci dalšího kusu hadice honí před sebou. Jediná další hračka spatřená mimo školu byla kolečka od autíčka nasazená na klacíku a dále vyfouknutý fotbalový míč.
Ve škole je situace o poznání lepší. Během polední pauzy se na dvoře hraje fotbal a děti si mohou půjčit na hraní hadrovou panenku, švihadlo, míč, člověče nezlob se nebo další deskové hry. Každý den je o to pěkná bitka.
Nedávno do školy přišla bedna věcí od UNICEF, mimo jiné i puzzle, pexeso, domino, dřevěná stavebnice... Učitelský sbor zajásal a vrhl se do víru her. Znáte takovou tu dutou krychli s výřezy různých geometrických tvarů, do kterých se malé děti snaží dát kolo, čtverec, trojúhelník atd.? Pro místní učitele zábava na dva dny. Jen doufám, že to těm dětem také někdy půjčí.
Zapsala Martina 6. 6. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat