Zvolili jsme největší a nejprofláklejší - Krugervův národní park. Hlavní atrakcí je tu možnost projíždět park po vlastní ose a snažit zahlédnout divoké zvíře, pokud možno nikoli v divokém stavu. Jezdit se smí jen za dne a samozřejmě nesmíte mimo kempy a odpočívadla vylézat z auta, ani z něj příliš trčet. Lovcům přírodních snímků jsou k dispozici páteřní asfaltky nebo štěrkové prašné cesty.
Je zvláštní, jak si zvířata, která jinak na člověka instiktivně reagují, na vrčící auta zvykla a nevěnují jim pozornost. Dokonce ani škatulata hejbejte se neroptýlila lva, který hodoval ve křoví kus od cesty. Zvířata mají absolutní přednost, a tak když stádo slonů přechází silnici nebo jí rovnou využijí místo pěšiny, nastává tzv. sloní situace a auta čekají, popojíždějí, případně uctivě couvají. U antilopích situací k couvání nedochází a můžu rovnou prozradit, že hrochy, nosorožce nebo žirafy jsem viděli jen mimo cestu. Za bůvolí situaci bych rozhodně označil i výhružný pohled jedinců postávajících mimo silnici.
Žádná automobilová situace ovšem nenahradí dojem vyvolaný výhružným postojem slona, který proti vám vykročí při pěším safari. Průvodci stačilo k jeho zahnání hlasitě zahalekat, ale bylo vidět, že puška v ruce mu dodává nezbytné sebevědomí. Musím přiznat, že jsem si v tu chvíli vůbec nevzpomněl na focení. Z leoparda a hrocha jsme bohužel viděli jen stopy, ale i tak byli tři hodiny v buši bez ochrany auta silným zážitkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat