12. dubna 2011

Kuching a hladoví krokodýli

Město Kuching se sice pyšní titulem "hlavní město Sarawaku", ale pravdou je, že pamětihodnostmi ani dalšími skvosty zrovna příliš neoplývá. Náruživý milovník KPČ tu najde pár béčkových muzeí, pevnost a docela pěknou promenádu kopírující krátký úsek řeky. A proč sem tedy vůbec jezdit?

Mají tu výborné jídlo - to se vlastně dá napsat o všech asijských zemích, kde jsme byli, snad s vyjímkou Tibetu a Mongolska. Myslím, že můžeme vřele doporučit Top Spot, velký food court s mořskými potvorami na každý způsob. První večer jsme se s chutí rozcvičili na mušlích a rybce, ale zlatý hřeb měl teprve přijít. Večer číslo dvě jsme sebrali odvahu, vyklepali z kapes poslední malajské peníze a poprvé v životě si troufli na humra. Tedy, podle váhy i obsahu masa spíš na humříka, no jak se říká "dobrého pomálu". Dojedli jsme se křupavou ústřicovou palačinkou.

Mezi další místní taháky určitě patří nedělní trh. Stánek na stánku a hlavně hlava na hlavě. Koupit se tu dá snad úplně všechno, oblečení, suvenýry, nářadí, ovoce a zelenina, ryby, nejrůznější pití... Místy je třeba maličko zapracovat lokty, ale za tu podívanou to rozhodně stojí.

Naší pozornosti neunikla ani blízká krokodýlí farma. Kromě vcelku roztomilých krokodýlků, méně sympatických krokodýlů a respekt budících krokodýlích monster, tu jsou k vidění i další obyvatelé bornejské přírody. Největším hitem ale zůstává krmení krvelačných ještěrů. Kvůli kousku kuřete dokáže takový krokodýl vyskočit do úctyhodné výšky. Kdo ví, jestli se po této podívané přiblížím alespoň k Berounce...

Zapsala Martina 11.4.

Žádné komentáře: