Obyvatelé Laosu mají údajně pohodářskou až laxní povahu. Je pravda, že hned na hranicích nám pán rozdal formuláře, aby vzápětí vyhlásil hodinovou pauzu na obědu. Když se hranice znovu otevřela, předávali si nás pohraničníci z okénka do okénka, každý si přidal drobný poplatek, u posledního jsme se dozvěděli (poplatek za měření teploty), že nemáme ebolu.
V Laosu jsme začali těžkou vahou. Luang Prabang býval královským sídlem a místní koncentrace chrámů a stup je neuvěřitelná. Tomu odpovídá i hustota turistů a proti Vietnamu i trochu vyšší ceny. My jsme zařadili laosský rychlostní stupeň a strávili jsme tři dny poflakováním po městě. Pomohlo nám v tom i deštivé počasí. Když už to vypadalo, že je po hlavním dešti, vyrazili jsme na cyklovýlet na nedaleké vodopády. Cestou zpátky jsme si při průtrži vyzkoušeli vodopády na vlastní kůži.
Zapsal Jakub 14. 1. 2015
1 komentář:
Jakube Jakube, Tobě by i Jirásek (nebo spíš (John Irving) záviděl. takže dávám jedničku za "po hlavním dešti" a jenom doufám, že teploměr na měření eboly se přikládal na čelo, v nejhorším případě do podpaží! Viva la literatura!!
h.pes
Okomentovat