Na předměstí Káthmándú začíná národní park, ze kterého má být (alespoň podle cedulí při vstupu) rekreační oblast pro místní. My jsme využili jeho blízkost metropoli a zahájili zde náš letošní výšlap. Cedule lákala mimo jiné možností spatřit leoparda, ale nám se nějak vyhnul. Místní turisté byli v převaze. Na nepálské poměry bylo v parku čisto a stezka byla lemovaná koši s návodnými nápisy "use me". Méně příjemnou částí bylo, že jsme zažili i vynášení odpadků, což znamená, že se obsah košů zapálí a cesta do kopce je tudíž zhodnocena inhalací šedého štiplavého kouře. To bylo ale jen na začátku, jinak šlo o moc hezkou cestu lesem, políčky a osadami. První noc jsme strávili ve vesnici na hranici parku a bylo poznat, že to z Káthmándú není daleko - Nepálci se připravovali na blížící se Nový rok a zpříjemnili nám usínání pásmem národních písní. Zdálo se mi, že na některé došlo více než jednou.
Druhý den jsme se přesouvali do dalšího národního parku - Langtang - a i tahle část cesty byla hezká a umožnila nám pomalu nabírat nadmořskou výšku. Na rozdíl od Annapuren, kde stoupáte stále údolím, vedla cesta často po hřebínku, ze kterého byl pěkný výhled na okolní krajinu. Nikdy ale nebylo vidět úplně do dálky, částečně kvůli nízké oblačnosti a částečně proto, že je vzduch po suché zimě prašnější než na podzim po monzumovém období.
O cestě po Langtangu zase třeba v dalším článku.
Zapsal Jakub 16.4. před a po výborných chowmeinech (smažené nudle s čímkoli) v Gopte.
Žádné komentáře:
Okomentovat