Trek je to krásný, ale náročný. Zvláště pokud jste ambiciózní (a to my samozřejmě jsme), a do batohu si přibalíte ještě stan, karimatku a vařič, a to vše kvůli mizivé šanci, že to pětitisícové sedlo na konci treku bude průchodné. Po dnešním dnu už víme s jistotou - nebude. Zaprvé se nepálští průvodci jako jeden muž shodují, že letošní zima (na rozdíl od té naší chudinky) byla mimořádně bohatá na sníh a zadruhé, no, viděli jsme sami... Slušná sněhová pokrývka leží i ve výšce 4600 m. n. m.
Dnes jsme překonali nejen sedlo Laurebina La (4600 m. n. m.), ale i sami sebe. Do sedla jsme nastoupali z Phedi - 3700 m. n. m., užili si sluníčka, větru, oblačnosti, kompletně zatažené oblohy i chůze přes sněhová pole a skončili ve výšce 3500 m. n. m. Ale jako obvykle, stálo to za to.
A jak to bylo s Jakubovou koupelí? Už 3,5 roku, od posledního nepálského dobrodružství, Jakub hořce lituje (a neustále tím zpříjemňuje život všem ostatním = mně), že se nevykoupal v jezeře ve výšce 4000 m. n. m. Ale to už je za námi. Můžu potvrdit a doložit kvalitním fotografickým materiálem, že Jakub vlezl (těžko tomu říkat vykoupal se) do téměř zamrzlého jezera Gosaikunda (4300 m. n. m.) a tím překonal svůj dosavadní výškově koupací rekord. Já to dobrovolně jistila ze břehu a věnovala se obědu. Je jasné, že placka se starou dobrou Májkou je nad jakékoliv otužovací rekordy.
Zapsala Martina 18. 4. 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat