Čtyři tisíce ostrovů

Na úplném jihu Laosu se Mekong rozlévá do šířky několika kilometrů a mezi ostrovy a ostrůvky si hledá cestu peřejemi a vodopády, aby už v poklidném tempu pokračoval do Kambodži. Takové podmínky se líbí sladkovodním delfínům i turistům. První jsou ohroženým druhem, druzí rozhodně ne - míří sem nejen za delfíny, ale i za celkovou idylou, která se nedá moc popsat, prostě funguje. Ostrovy jsme sice nepočítali, avšak podle názvu oblasti by jich měly být čtyři tisíce. Většina návštěvníků míří na dva hlavní ostrůvky, které kupodivu přesto nejsou přeplněné.

Můžeme doporučit všechny absolvované aktivity: 1. Kochání se Mekongem z lehátka nebo hamaku; 2. Projížďka po ostrovech na kolech, variantně s překonáváním rozpadlého mostu; 3. Celodenní kajakový výlet - tentokrát organizovaně s průvodcem. Hlavním lákadlem je odvoz loděk proti proudu. Musím nakonec uznat, že i mimo peřeje teče Mekong celkem slušně, a zpátky by se mi pádlovat nechtělo. Když budete mít štěstí jako my, uvidíte i delfína - tenhle je ovšem o hodně stydlivější než mořští příbuzní.

 

Zapsal Jakub 21. ledna 2015

Tajemný svět pod zemí

Ač vychvalovaná Lonely planet, jeskyně Kong Lo a její nejbližší okolí rozhodně neúpí pod náporem stovek speleologie chtivých turistů. Důvod je zřejmý: únavná celodenní cesta pomalým místním autobusem, v našem případě navíc vyšperkovaná píchlou pneumatikou.

V tomto případě se ovšem dlouhé cestování bohatě vyplatilo. Splutí asi sedmikilometrového pozemního úseku je náš letošní top zážitek. Tajemná plavba temnou řekou, drobné peřejky a místa, kde se loď musí přetahovat, strop jeskyně nasvícený jen našimi čelovkami, krátká pěší pasáž mezi krápníkovými útvary, jen my a náš lodivod... Nádhera s příchutí dobrodružství.



























































A za návštěvu určitě stojí i okolí. Ať už barvitá vesnice plná domků na nožičkách obložených hromadami dětí, psů, štěňat, slepic, kachen a v mnoha případech i neuvěřitelným nepořádkem, nebo přilehlá pole a políčka ohraničená rozeklanými skalnatými kopci.

Zapsala Martina 20. 1. 2015

Směrem k jihu

Na cestě k jihu jsme se krátce zastavili v laosském hlavním městě Vientiane. Žádné velké kulturní vyžití jsme si od teto metropole neslibovali a snad i proto se  tak stalo. Pravda, chyba se vloudila i na naší straně, když nám díky poměrně krátké otvírací době unikla nejvyhlášenější místní památka - zlatá stupa.

Z našeho pohledu tedy Vientiane oplývá především monstrózními stavbami v asijsko-komunistickém stylu, tu a tam prošpikovanými  pestře malovanými buddhistickými chrámy či architektonickými pozůstatky francouzské Indočíny. Zajímavým prvkem je jakási replika Vítězného oblouku, dle našeho informovaného průvodce vystavěna z cementu věnovaného USA na stavbu letiště.

Příjemným oživením našeho vientianského pobytu byla kulinářská složka. Zabodovala nejen Lonely Planet vychvalována restaurace Lao Kitchen (druhá příčka v Laosu ), ale i nikým nevychvalovaná indická no name jídelna. Přece jen i skvěle Pho bo se časem trochu přejí.

Zapsala Martina 15. 1. 2015

Přivítání v Laosu

Obyvatelé Laosu mají údajně pohodářskou až laxní povahu. Je pravda, že hned na hranicích nám pán rozdal formuláře, aby vzápětí vyhlásil hodinovou pauzu na obědu. Když se hranice znovu otevřela, předávali si nás pohraničníci z okénka do okénka, každý si přidal drobný poplatek, u posledního jsme se dozvěděli (poplatek za měření teploty), že nemáme ebolu.

V Laosu jsme začali těžkou vahou. Luang Prabang býval královským sídlem a místní koncentrace chrámů a stup je neuvěřitelná. Tomu odpovídá i hustota turistů a proti Vietnamu i trochu vyšší ceny. My jsme zařadili laosský rychlostní stupeň a strávili jsme tři dny poflakováním po městě. Pomohlo nám v tom i deštivé počasí. Když už to vypadalo, že je po hlavním dešti, vyrazili jsme na cyklovýlet na nedaleké vodopády. Cestou zpátky jsme si při průtrži vyzkoušeli vodopády na vlastní kůži.

Zapsal Jakub 14. 1. 2015

Sa Pa - město menšin

Podle našeho průvodce je město Sa Pa nejnavštěvovanějším místem severního Vietnamu. Hlavním lákadlem jsou nejen hory poseté terasovitými rýžovými políčky, ale především lidé, tedy příslušníci hned několika etnických menšin.

První dojmy jsou smíšené. Přímo v centru města turista každou chvíli narazí na pestře krojovanou paní (nebo dvě) prodávající nejrůznější taštičky a další součásti oblečení zdobené tradiční barevnou výšivkou. Nazdobená paní prodavačka je na lovu a kořistí se stává jakýkoliv právě dostupný cizinec. Za návnadu ve většině případů slouží jednoduché "Where are you from".

Procházka vesnicí, která je hned za městem bohužel trochu připomíná malou lidskou zoo, ve které se místo pro Vietnam typičtějších slonu a tygrů prezentují pečlivě vybraní místní (jen ti krojovaní). Tento dojem dále  umocňují  vstupenky, jediná možná vyznačená trasa vydatně lemovaná schválenými stánky a samozřejmě občerstvení.

Druhý den vyrážíme dál za město, a dojmy jsou o poznání optimističtější.  Krajina s rýžovými poli je pod roztrhaným mrakem ještě hezčí, než jsme si ji představovali, hojně zastoupená je domácí zvířena včetně početných  prasečích rodin vesele se čvachtajících v rýži. Místní obyvatelé, více či méně nastrojeni do vyšívaných krojů, si nás většinou nevšímají. Naopak, jsme rádi, když od paní v nejvzdálenější vesnici slyšíme nabídku na motorbike (většina turistů sem chodí s průvodcem a odvoz zpět je v ceně zájezdu).  Náš návrat s místním řidičem je adrenalinovou tečkou za krásným výletem. 

Tím končí vietnamská část naší cesty a čeká nás sousední Laos.

Zapsala Martina a Jakub 10. 1. 2015

Kajakem na Opičí ostrov

Ostrov Cat Bau je oblíbeným dovolenkovým místem Vietnamců a turisty láká mimo jiné na scenérie zátoky Ha Long. Vápencová skaliska vystupující z mořské hladiny to dotáhla až mezi UNESCO památky a my jsme si je vyrazili prohlédnout na dvojkajaku. Ten měl skvělé kormidlo ovládané pedály, takže jsme se ani nepotopili, ani nepohádali. I tak nám vlny udělaly z přejezdu na Opičí ostrov celkem dobrodružství (vsuvka pro fandy adventur: Piráti tu nebyli).

Další den jsme projížděli ostrov na kolech a v národním parku jsme zdolali místní vrchol, který svými necelými 300 m.n.m. sice netrhá rekordy, ale panoramata nabízí opravdu velkolepá. Prolezli jsme i krápníkovou jeskyni, která by u nás byla atrakcí srovnatelnou s Koněprusy, tady jsme ale rádi vytáhli čelovku, protože s výměnou prasklých žárovek se nepospíchá.

Celkově nás Cat Bau oslovil i přes to, že nebyla sezóna na koupání. V létě tu ale na druhou stranu bývá výrazně rušněji, místní vyhrožovali růstem cen za ubytování až na pětinásobek.

Zapsal Jakub 5.1.2015