Někdy se čas vleče a ne a ne ubíhat kupředu, no znáte to, dny se táhnou jako smůla a vůbec nic se neděje.
Tak v Chile je to přesně naopak. Zážitek střídá zážitek a skoro se nechce uvěřit, že následující se vtěsnalo do dvou dnů.
Noční přejezd do Puconu, ranní pivo s výhledem na vulkán, nákup poživatin, přesun nacpaným autobusem do parku Huerquehue, celoodpolední až pozdněvečerní luxusní trek, horské laguny, ještěrky a obří jehličnany, první přespání pod stanem, neplánovaná změna trasy, koupání v místních termálních pramenech, beznadějný stop (4 auta za hodinu z toho 3 v protisměru), čtyřicetikilometrová jízda na naložené korbě pickupu, horská panoramata parku Villarica, osamocené farmy, stáda ovcí, krávy, koně, dalších čtyřicet kilometrů v autě, milí lidé, večerní autobus zpět do města.
Jen lituji, že jsem nezvládla fotit z té korby. V až 80 kilometrech za hodinu po nezpevněné cestě jsem před uměním zbaběle dala přednost vlastní bezpečnosti a držela se zuby nehty.
Zapsala Martina 8. 1. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat