26. února 2017

Jak jsem si oseděla zadek

Jak Chile tak i Argentina se pyšní nekonečnou flotilou nablýskaných dálkových autobusů. Sedadla jsou většinou pěkně polstrovaná a pohodlná, samozřejmostí je WC a příjemným bonusem večeře a snídaně, pokud cestujete přes noc.  Zatímco cestou na jih jsme tento místní fenomén vyzkoušeli jen jednou a pak jsme si cestování ulehčili přeletem, cestu na sever jsme pojali jako velký autobusový road trip. Pro jihoamerické zeměpisce přidávám stručný popis: Chalten – El Calafate – Rio Gallegos – Puerto Madryn – Buenos Aires, úhrnem tedy 41 prosezených hodin za pět dni. Co dodat, konečně jsem plně docenila ergonomické heslo svého zaměstnavatele: "Best position is next position! ". O autobusech to tedy platí zcela jednoznačně.

A co je tedy cestou do hlavního města k vidění? 

Kompletní díra po granátu Rio Gallegos – Radotín je oproti tomuto městečku přímo pulzující metropole. Ale konečně alespoň jedno místo, které alespoň trochu odpovídá mým představám o jižní Americe.
Pláně, suché pláně a pláně křovinaté. Stovky kilometrů liduprázdné roviny.

Puerto Madryn – příjemné přímořské letovisko s plážemi táhnoucími se ještě daleko za město. Přes místní zimu jsou tu k vidění velryby a tlusté svetry – oboje pouze dle fotografií v muzeu. V letní sezóně malá rezervace s tuleni. Je na ně hezky pohled, a ještě lepší poslech. Kdo by to byl řekl, že chrochtají i jiná zvířata než čuníci.

A konečně Buenos Aires. Přiznáváme se, kulturu jsme lehce vypustili a vrhli se do bloumání centrálními ulicemi a do víru nákupů. Vrcholem byl nedělní bleší trh, jehož rozměry i obsah na mě hluboce zapůsobily. Vůbec nechápu, kde se tu vzaly ty nekonečné hromady starožitnosti a bazarových skvostů.

Na závěr zbývá jen jedno – doosedět si zadek cestou domů.


Zapsala Martina 23. 1. 2017

Žádné komentáře: