Druhá část našeho treku vedla údolím řeky Langtang Khola, takže jsme stoupali postupně tři dny, než jsme dorazili do vesnice Kyangjin Gompa (3800 m.n.m.). Na to, že od sebe oba treky dělí jeden hřeben, bylo prostředí překvapivě odlišné a bylo o dost tepleji. Ve vesnicích měly lodge výraznou převahu nad normálními domky a nabídka výrazně převyšovala poptávku, takže jedna snaživá paní nás pro jistotu doprovázela půl dne, a protože měla hezkou novou lodge, její marketing fungoval.
Místní znalci potvrdili, co jsme slýchali celou cestu, a sice, že sedlo Ganja La je pro sníh neprůchodné. Údolí Langtang jsme si užili i tak, udělali jsme si výlet k ledovci a stékajícímu z nejvyšší místní hory - Langtang Lirung (přes 7000 m.n.m.) a vylezli jsme na nepálskou variantu Hory osudu, skoro pětitisícovku Tserko Ri. I přes předchozí aklimatizaci jsme se chvílemi dost plazili, ale výhledy stáli za to.
Cesta zpět byla podstatně rychlejší, takže jsme stejnou cestou šli jen jeden den, pak jsme odbočili na exponovanější stezku, která vedla svahem nad údolím. Kromě nosičů a koňů jsme cestou oběma směry potkávali více turistů než v předchozí části, nejzajímavější byla skupina Korejců, kterým cestovka rozdala jednotné batůžky a kloboučky. Kráčeli způsobně v průvodu jeden za druhým a mávali místním i ostatním turistům.
V Káthmándú nám po treku zbyly ještě dva dny, které jsme využili ke KPČ (Bhaktapur - krásně zachované bývalé hlavní město samostatného království, dnes prakticky součást Káthmándú), nakupování a k jednodennímu raftingu. Ten byl ještě o něco výživnější než minule, několik účastníků vypadlo z lodi a jeden raft se dokonce převrátil (shodou okolností ten s nepálskou posádkou). Průvodci i vybavení působily překvapivě profesionálně a kolem raftů dokonce kroužily záchranářské kajaky.
Zapsal Jakub 29. 4. 2014