Kdo z vás si někdy procházel průvodce indickým Himalájem, dobře ví, že Ladakh se tu označuje jako „Malý Tibet“. Podívejme se tedy, jak to s tou podobnosti doopravdy je… Ovšem berte to s rezervou, nakonec, je to jen můj osobní a samozřejmý značně povrchní pohled na věc.
Architektura je identická. Po celém Ladakhu můžete navštívit krásné a rozlehlé budhistické kláštery, paláce a pevnosti vypínající se vysoko nad údolím řeky Indu.
Domy mají klasické silné obílené stěny, dřevěné rámy oken jsou rovnou spojené s dřevěným, většinou bohatě vyřezávaným překladem.
Na plochých střechách se, zvlášť na vesnicích, často suší seno.
Během celého treku jsme potkávali také velké množství nových i starých gomp a gompiček, modlitebních mlýnků a mani walls (nízká zídka, na kterou lidé kladou kamenné desky s vyrytými modlitbami). Jen víra má, alespoň navenek, trochu jinou podobu. V klášterech se netísní davy věřících a atmosféra je tu řekneme odlehčená. Oproti Tibetu se ve vzduchu nevznáší hustá oblaka dýmu z hořícího jačího másla a snad proto klášterní prostory nepůsobí tak temně a tajemně. Také „ruční“ modlitební mlýnky, tedy ty, které se drží v ruce a otáčí se s nimi během chůze či další činnosti, tu prakticky schází.
A naštěstí tu schází i něco dalšího… po zuby ozbrojení čínští vojáci pochodující mezi věřícími, povinný průvodce pro zahraniční turisty a politické dusno. Podtrženo sečteno, v Indii můžete zahlédnout jak by býval mohl vypadat Tibet kdyby…