Jestliže Hanoj na severu země je administrativním centrem a nejlidnatější Saigon (Ho Či Minovo Město) je hlavním mětem obchodu, pak Hué, ležící přibližně uprostřed, je centrem kulturním a historickým. Právě tady sídlili po celé 19. a část 20. století vietnamští císaři. Po vzoru severních sousedů si zřídili zakázané město a v jeho středu ještě zakázanější purpurové zakázané město, to vše je umístěno za hradbami o obvodu 10 km, které chránili celé město a dodnes stojí (císařové evidentně nepočítali s hustým provozem, takže probíhání úzkou branou ve dvacet metrů tlusté zdi, když vedle vás sviští troubící motorky, byl celkem zážitek). Zakázané město snese srovnání s čínským vzorem, i když velká část vzala za své ve válce a díky požárům.
Další stopy náročného života rozmařilých panovníků jsou rozesety po okolí města a my jsme, alespoň za některými, vyrazili na kole. Císařská aréna, kde se konaly rituální souboje slonů s tygry, na svou rekonstrukci ještě čeká, a tak jsme sem jen nahlédli. Arénu postavili poté, co tygr při jednom souboji napadl panovníka. Moc se mu nedivím - slon představoval císařskou moc, takže byl výsledek předem daný (tygrům se údajně před soubojem vytrhávali drápy).
Dalším cílem bylo jedno z císařských mauzoleí. Na rozdíl třeba od stavitele Taj Mahalu byli zdejší panovníci praktičtí - areál sloužil zároveň jako letní palác a nutno uznat, že díky prostorným zahradám s jezírky a pavilony tu bylo moc příjemně. Císař, jehož místo posledního odpočinku jsme navštívili, byl schopným stavebníkem, takže si areálu užíval ještě celých 16 let. Trochu morbidně mohlo působit, že vedle paláců a dokonce dvorního divadla mu tady skutečný účel areálu připomínala nepřehlédnutelná hrobka. Po smrti se palác jednoduše přeměnil v chrám k uctění panovníka a následovník se pustil do stavby vlastního areálu.
Náš výlet pokračoval přívozem k pěknému chrámu u Řeky vůní (kupodivu byla na asijské poměry opravdu celkem čistá a nebyla nijak zvlášť cítit) a podél řeky zpět do Hué se zastávkou u pagody.
Kdo má alespoň trochu rád památky, neměl by Hué vynechat. Jako bonus jej čekají místní speciality, například smažená placka s krevetami a kuřecím.
Zapsal Jakub 2.12.2012
