Vodní hrátky

Přímořské město Nha Trang je zvláštní hlavně tím, že ho kladně hodnotí dokonce i náš převážně pesimistický průvodce (Rough Guide - poprvé a naposledy). Jinak je tu vše, co si jen vedrem vyčerpaný a potem zcela nasáklý turista může přát, tedy čisté a příjemně teplé moře, krásná písčitá pláž přímo ve městě, zábavní park s tobogány...

Zahájili jsme klasicky obyčejným koupáním v moři a válením se na pláži a svoje vodní zážitky jsme stupnovali. Druhý den jsme se lanovkou (12 minut jízdy) přepravili na blízký ostrůvek a vyrazili do zábavního parku. Jakub plakal, když viděl cenu vstupenky (cca 450 Kc, což je na Vietnam relativně dost) a pak plakal podruhé - když přišel čas odejít. Zahájili jsme suchozemskými atrakcemi (kolotoč, malá horská dráha, velká bobová dráha) a následně jsme ve vodní části parku pokořili všech asi 10 různých tobogánů - obzvlášt pyšná jsem na sjezd příšery zvané tsunami (po prvním pohledu na tuto atrakci seshora jsem sice chtěla zbaběle couvnout, ale na to se historie neptá). Pokud někdy zamíříte do Nha Trangu, tak Vinpearl park rozhodně doporučujeme!

Zcela nečekaný a pro nás uplně nový tip vodních hrátek přinesl celovečerní lijavec. V okamžiku, kdy jsme se konečně odhodlali vyrazit mezi proudy vody alespon do nejbližší restaurace, jsme zjistili, že deštník je do vietnamského deště vybavení absolutně nevyhovující - tedy pokud k němu nemáte pár rybářských holin. Celá ulice byla pod vodou asi tak do výše kolen a v okamžiku, kdy projížděl motocykl - a i když je to neuvěřitelné tak některé motorky opravdu jely - se vodní hladina povážlivě rozvlnila a začala dosahovat i do obchodů a restaurací. Na pohotové majitele vyzbrojené dřevěnými zátarasy si ale žádná vlna nepřišla.

To poslední vodní zážitek byl o dost tradičnější, vyrazili jsme na jednodenní šnorchlovací výlet. Hejna barevných rybek, obrovští ježci a kamenité dno porostlé korály určitě stáli za zatuhnutí krčních svalů a spálený zadek.

Zapsala Martina 26.11.2012

Vietnamská rajčata a horská koupel

Mesto Da Lat je centrem jižní části vietnamské vysočiny, oblíbená destinace vietnamských zamilovaných párů a nově i důkaz, že nejsme ještě ani zdaleka tak zkušení cestovatelé, jak jsme si mysleli.

Začalo to zcela nevinně - příjemnou procházkou kolem jezera v ideálním počasí. Bylo pod mrakem, na místní dokonce až chladno, na ulicích se objevili nejrůznější svetříky, kabátky a péřové bundy a roztomilé šlapací labutě jen smutně čekaly u břehu na otužilé odvážlivce. Proto jsem se nevracel pro sluneční brýle a opalovací krém se jevil jako dokonalá zbytečnost.

Mraky se postupně protrhávaly a tak jsme si udělali ještě odbočku k místnímu koloniálnímu nádraží a výletní železnici, která vede jen do sousední vesnice. Na odbočku navázala další odbočka a když jsme se vrátili k jezeru, zamířili jsme ještě do místní botanické zahrady. Slunce svítilo vlastně pořád a my jsme začali připomínat sytě červená rajčátku, která tu v okolí spolu s další zeleninou pěstují snad pro celý Vietnam. Nakonec nezbylo, než se před pražícím sluncem potupně chránit deštníkem, který jsme ráno přibalili s docela jinou představou využití.

Na druhý den jsme si naplánovali výlet na kole do okolí. Z chyb se samozřejmě dokážeme poučit - vyrážíme důkladně namazaní a ve slunečních brýlích směr vodopád a jezero, abychom nakonec skončili v národním parku a nechali se zlákat k výstupu na horu Biang Lang.

Pravidlo, že na horách se počasí mění každým okamžikem, platí kupodivu i ve Vietnamu (a možná dokonce dvakrát). Marně jsme uprostřed vytrvalého slejváku vzpomínali na příjemnou paní, která nám ráno ukazalovala cestu, a její konverzační vsuvku "no rain today". A to jsme se ještě divili, proč vůbec téma deště vytahuje. My jsme samozřejmě věděli, že bude hezky, a nepromokavé bundy i deštník jsme pro jistotu nechali doma.

Těsně před závěrečným stoupáním se spustila pravá vietnamská průtrž mračen, která proměnila pěšinu v kluzký potůček a necelý kilometr vzdálený vršek v Mount Everest. Když definitvně protekly větve, pod kterými jsme se na chvilku ukryli, a po chvilce i my, vydali jsme se zpátky (vrcholek se už beztak schovával v mracích). Další vlnu deště jsme přečkali v hospodě pod kopcem a cesta zpátky už proběhla hladce, jen by se hodily blatníky.

Popsaná drobná podcenění situace, rudé obličeje ani provlhlé oblečení, nám nezkazila pozitivní dojem z vrchoviny.

Pro zájemce z řad zadaných a neoddaných je třeba zmínit mimořádně vysokou koncentraci ochodů se svatebními šaty.

Zapsal Jakub 25.11.

Saigonský brainstorming

Čekání na víza, rumba v parku, pho bo polívka, milion motorek, Saigon Beer, hůlky, působivá ZOO, tunely v Cu Chi, hlasitý vietnamský teambuilding, špinavá řeka, teplo a vlhko, koupel ve vlastním potu, lehátka zaměstnanců na recepci (tamhle si pán zrovna jedno rozkládá), starší běloši s velmi mladými Vietnamkami, podivné pachy, pouliční prodejci - prostě naše stará známá milovaná Asie.

Zapsali Martina a Jakub 20. 11. 2012