2. prosince 2012

Třetí hlavní město











Jestliže Hanoj na severu země je administrativním centrem a nejlidnatější Saigon (Ho Či Minovo Město) je hlavním mětem obchodu, pak Hué, ležící přibližně uprostřed, je centrem kulturním a historickým. Právě tady sídlili po celé 19. a část 20. století vietnamští císaři. Po vzoru severních sousedů si zřídili zakázané město a v jeho středu ještě zakázanější purpurové zakázané město, to vše je umístěno za hradbami o obvodu 10 km, které chránili celé město a dodnes stojí (císařové evidentně nepočítali s hustým provozem, takže probíhání úzkou branou ve dvacet metrů tlusté zdi, když vedle vás sviští troubící motorky, byl celkem zážitek). Zakázané město snese srovnání s čínským vzorem, i když velká část vzala za své ve válce a díky požárům.

Další stopy náročného života rozmařilých panovníků jsou rozesety po okolí města a my jsme, alespoň za některými, vyrazili na kole. Císařská aréna, kde se konaly rituální souboje slonů s tygry, na svou rekonstrukci ještě čeká, a tak jsme sem jen nahlédli. Arénu postavili poté, co tygr při jednom souboji napadl panovníka. Moc se mu nedivím - slon představoval císařskou moc, takže byl výsledek předem daný (tygrům se údajně před soubojem vytrhávali drápy).

Dalším cílem bylo jedno z císařských mauzoleí. Na rozdíl třeba od stavitele Taj Mahalu byli zdejší panovníci praktičtí - areál sloužil zároveň jako letní palác a nutno uznat, že díky prostorným zahradám s jezírky a pavilony tu bylo moc příjemně. Císař, jehož místo posledního odpočinku jsme navštívili, byl schopným stavebníkem, takže si areálu užíval ještě celých 16 let. Trochu morbidně mohlo působit, že vedle paláců a dokonce dvorního divadla mu tady skutečný účel areálu připomínala nepřehlédnutelná hrobka. Po smrti se palác jednoduše přeměnil v chrám k uctění panovníka a následovník se pustil do stavby vlastního areálu.

Náš výlet pokračoval přívozem k pěknému chrámu u Řeky vůní (kupodivu byla na asijské poměry opravdu celkem čistá a nebyla nijak zvlášť cítit) a podél řeky zpět do Hué se zastávkou u pagody.

Kdo má alespoň trochu rád památky, neměl by Hué vynechat. Jako bonus jej čekají místní speciality, například smažená placka s krevetami a kuřecím.

Zapsal Jakub 2.12.2012

1. prosince 2012

Hoi An

Další zastávkou na cestě Vietnamem bylo městečko Hoi An, kde jsme strávili úžasné tři dny. A co všechno Hoi An svým návštěvníkům nabízí?

Klidné procházky úzkými uličkami zpestřené starobylými domy, čínskými chrámy a v neposlední řadě také okukováním nekonečného množství krámků s obleky, různobarevnými večerními róbami všech délek a dalším oblečením. Hoi An je zkrátka městem švadlen a krejčích.

Výlety do okolí na vypůjčených městských kolech s praktickým košíčkem na věci. K vidění je toho mnoho - domky místních obyvatel, pole s bylinkami nebo rýží, obchody s rozmanitým zbožím, stánky, dílny, miniaturní občerstvovny vybavené klasickými židličkami z červeného plastu...

Nedaleké moře s plážemi z jemného písku se slunečníky z uschlých listů a kulatými loďkami.

My Son, asi hodinu cesty vzdálené rozvaliny chamských staveb - ve stylu většího a známějšího Angkor Wat (Kambodža). Tyto, dnes Unescem chráněné, stavby bohužel velmi poznamenala válka. V šedesátých letech se zde ukrývali vojáci vietkongu a celý historický komplex byl vybombardován Američany.

A největší hoianský zážitek? Určitě kurz vaření. Pod dozorem místní odbornice jsme si s Jakubem připravili čtyřchodovou večeři složenou z jarních závitků, smaženého lilku, salátu ze zelené papáji a rybky grilované v banánových listech. Ale moc se netěšte - bez naší vietnamské šéfkuchařky jsme nahraní.

Zapsala Martina 30.11.

28. listopadu 2012

Vodní hrátky

Přímořské město Nha Trang je zvláštní hlavně tím, že ho kladně hodnotí dokonce i náš převážně pesimistický průvodce (Rough Guide - poprvé a naposledy). Jinak je tu vše, co si jen vedrem vyčerpaný a potem zcela nasáklý turista může přát, tedy čisté a příjemně teplé moře, krásná písčitá pláž přímo ve městě, zábavní park s tobogány...

Zahájili jsme klasicky obyčejným koupáním v moři a válením se na pláži a svoje vodní zážitky jsme stupnovali. Druhý den jsme se lanovkou (12 minut jízdy) přepravili na blízký ostrůvek a vyrazili do zábavního parku. Jakub plakal, když viděl cenu vstupenky (cca 450 Kc, což je na Vietnam relativně dost) a pak plakal podruhé - když přišel čas odejít. Zahájili jsme suchozemskými atrakcemi (kolotoč, malá horská dráha, velká bobová dráha) a následně jsme ve vodní části parku pokořili všech asi 10 různých tobogánů - obzvlášt pyšná jsem na sjezd příšery zvané tsunami (po prvním pohledu na tuto atrakci seshora jsem sice chtěla zbaběle couvnout, ale na to se historie neptá). Pokud někdy zamíříte do Nha Trangu, tak Vinpearl park rozhodně doporučujeme!

Zcela nečekaný a pro nás uplně nový tip vodních hrátek přinesl celovečerní lijavec. V okamžiku, kdy jsme se konečně odhodlali vyrazit mezi proudy vody alespon do nejbližší restaurace, jsme zjistili, že deštník je do vietnamského deště vybavení absolutně nevyhovující - tedy pokud k němu nemáte pár rybářských holin. Celá ulice byla pod vodou asi tak do výše kolen a v okamžiku, kdy projížděl motocykl - a i když je to neuvěřitelné tak některé motorky opravdu jely - se vodní hladina povážlivě rozvlnila a začala dosahovat i do obchodů a restaurací. Na pohotové majitele vyzbrojené dřevěnými zátarasy si ale žádná vlna nepřišla.

To poslední vodní zážitek byl o dost tradičnější, vyrazili jsme na jednodenní šnorchlovací výlet. Hejna barevných rybek, obrovští ježci a kamenité dno porostlé korály určitě stáli za zatuhnutí krčních svalů a spálený zadek.

Zapsala Martina 26.11.2012

26. listopadu 2012

Vietnamská rajčata a horská koupel

Mesto Da Lat je centrem jižní části vietnamské vysočiny, oblíbená destinace vietnamských zamilovaných párů a nově i důkaz, že nejsme ještě ani zdaleka tak zkušení cestovatelé, jak jsme si mysleli.

Začalo to zcela nevinně - příjemnou procházkou kolem jezera v ideálním počasí. Bylo pod mrakem, na místní dokonce až chladno, na ulicích se objevili nejrůznější svetříky, kabátky a péřové bundy a roztomilé šlapací labutě jen smutně čekaly u břehu na otužilé odvážlivce. Proto jsem se nevracel pro sluneční brýle a opalovací krém se jevil jako dokonalá zbytečnost.

Mraky se postupně protrhávaly a tak jsme si udělali ještě odbočku k místnímu koloniálnímu nádraží a výletní železnici, která vede jen do sousední vesnice. Na odbočku navázala další odbočka a když jsme se vrátili k jezeru, zamířili jsme ještě do místní botanické zahrady. Slunce svítilo vlastně pořád a my jsme začali připomínat sytě červená rajčátku, která tu v okolí spolu s další zeleninou pěstují snad pro celý Vietnam. Nakonec nezbylo, než se před pražícím sluncem potupně chránit deštníkem, který jsme ráno přibalili s docela jinou představou využití.

Na druhý den jsme si naplánovali výlet na kole do okolí. Z chyb se samozřejmě dokážeme poučit - vyrážíme důkladně namazaní a ve slunečních brýlích směr vodopád a jezero, abychom nakonec skončili v národním parku a nechali se zlákat k výstupu na horu Biang Lang.

Pravidlo, že na horách se počasí mění každým okamžikem, platí kupodivu i ve Vietnamu (a možná dokonce dvakrát). Marně jsme uprostřed vytrvalého slejváku vzpomínali na příjemnou paní, která nám ráno ukazalovala cestu, a její konverzační vsuvku "no rain today". A to jsme se ještě divili, proč vůbec téma deště vytahuje. My jsme samozřejmě věděli, že bude hezky, a nepromokavé bundy i deštník jsme pro jistotu nechali doma.

Těsně před závěrečným stoupáním se spustila pravá vietnamská průtrž mračen, která proměnila pěšinu v kluzký potůček a necelý kilometr vzdálený vršek v Mount Everest. Když definitvně protekly větve, pod kterými jsme se na chvilku ukryli, a po chvilce i my, vydali jsme se zpátky (vrcholek se už beztak schovával v mracích). Další vlnu deště jsme přečkali v hospodě pod kopcem a cesta zpátky už proběhla hladce, jen by se hodily blatníky.

Popsaná drobná podcenění situace, rudé obličeje ani provlhlé oblečení, nám nezkazila pozitivní dojem z vrchoviny.

Pro zájemce z řad zadaných a neoddaných je třeba zmínit mimořádně vysokou koncentraci ochodů se svatebními šaty.

Zapsal Jakub 25.11.

21. listopadu 2012

Saigonský brainstorming

Čekání na víza, rumba v parku, pho bo polívka, milion motorek, Saigon Beer, hůlky, působivá ZOO, tunely v Cu Chi, hlasitý vietnamský teambuilding, špinavá řeka, teplo a vlhko, koupel ve vlastním potu, lehátka zaměstnanců na recepci (tamhle si pán zrovna jedno rozkládá), starší běloši s velmi mladými Vietnamkami, podivné pachy, pouliční prodejci - prostě naše stará známá milovaná Asie.

Zapsali Martina a Jakub 20. 11. 2012