Cape Town

Vítejte v Kapském městě, ve městě dlouhých předletních večerů, lachtanů vplouvajících do přístavu, tučňáků, modrého oceánu, stolových hor a báječných indických restaurací! A také žebrajících bezdomovců, domů s elektrickými ploty a ostrahou a tisici miniaturních domků, dřevěných budek a boudiček z různých zbytků přilepených na upravene centrum…

Dojmů a zážitků je celá řada, ale z domova se nějak hůř píše. Užijte si tedy alespoň následující fotografickou zkratku.

Chováme se jako nefalšovaní turisté a obědváme v místní populární kavárně. Jestli si někdo kladl otázku jak definovat kýč, tak teď už nemusí.

Výhled z watterfrontu na stolovou horu.

Vánoce se kvapem blíží i na jihu Afriky. Zbývá už jen asi 40 dnů…

Konečně nějací tučňáci – doháníme resty z Austrálie!

To lachtana, toho už jsme viděli několikrát.

Na stolové hoře.

Zoo botanický snímek na závěr – kolibřík na odkvetlé prothee.

Sloní a jiné situace

Ano, mohli jsme mít pobyt trochu víc naplánovaný, zamluvené auto a ideálně i ubytování. Neměli jsme zamluvené a vlastně ani moc naplánované nic, takže po zkráceném pobytu v horách jsme mohli díky svezení hodnými místními v nejbližším podhorském městě vypůjčit auto a vyrazit na safari.

Zvolili jsme největší a nejprofláklejší - Krugervův národní park. Hlavní atrakcí je tu možnost projíždět park po vlastní ose a snažit zahlédnout divoké zvíře, pokud možno nikoli v divokém stavu. Jezdit se smí jen za dne a samozřejmě nesmíte mimo kempy a odpočívadla vylézat z auta, ani z něj příliš trčet. Lovcům přírodních snímků jsou k dispozici páteřní asfaltky nebo štěrkové prašné cesty.

Je zvláštní, jak si zvířata, která jinak na člověka instiktivně reagují, na vrčící auta zvykla a nevěnují jim pozornost. Dokonce ani škatulata hejbejte se neroptýlila lva, který hodoval ve křoví kus od cesty. Zvířata mají absolutní přednost, a tak když stádo slonů přechází silnici nebo jí rovnou využijí místo pěšiny, nastává tzv. sloní situace a auta čekají, popojíždějí, případně uctivě couvají. U antilopích situací k couvání nedochází a můžu rovnou prozradit, že hrochy, nosorožce nebo žirafy jsem viděli jen mimo cestu. Za bůvolí situaci bych rozhodně označil i výhružný pohled jedinců postávajících mimo silnici.

Žádná automobilová situace ovšem nenahradí dojem vyvolaný výhružným postojem slona, který proti vám vykročí při pěším safari. Průvodci stačilo k jeho zahnání hlasitě zahalekat, ale bylo vidět, že puška v ruce mu dodává nezbytné sebevědomí. Musím přiznat, že jsem si v tu chvíli vůbec nevzpomněl na focení. Z leoparda a hrocha jsme bohužel viděli jen stopy, ale i tak byli tři hodiny v buši bez ochrany auta silným zážitkem.    

Dračí trekování

Cesta vzhůru byla nelehká... a nemám na mysli pouze převýšení.

Už první část, přeprava do parku, se nám značně zkomplikovala a nezbylo než spolehnout se na stop (což průvodce rozhodně nedoporučuje). Po dvou hodinách u rozpálené silnice jsme to vzdali a vyrazili šnečím tempem vpřed. Naštěstí dobrý člověk stále žije a tak jsme se velkou část cesty přece jen vezli. Od plání Lesotha nás tedy dělí již jen pouhopouhých 1600 výškových metrů.

Celý první den jsme stoupali zřetelnou pěšinou výš a výš. Jakub neohroženě vpředu, já v závěsu s očima navrch hlavy - to jak jsem vyhlížela plivající kobru avizovanou na zadní straně mapy. Místo nebezpečného plaza se naštěstí objevila jen uřvaná paviání rodina a několik antilopek. To se mi vážně ulevilo.

K večeru začala hrozit bouřka a tak jsme se na noc zcela neturisticky uchýlili do resortu a navíc si dopřáli i výbornou veceři v místní restauraci.

Do druhého dne silný vítr rozfoukal většinu mraků a výstup mohl pokračovat. Začalo to vcelku nenáročně mírně stoupající štěrkovou cestou, následoval dlouhý traverz pod nádherně vypadající horou Sentinel a konečně nejočekávanější pasáž - dva na sebe navazující kovové žebříky překonávající cca 30 výškových metrů. Pro mne opravdová lahůdka...

A jsme nahoře. Před námi se vlní travnaté pláně a o půl kilometru dál padá do hlubin údolí kolmá skalní stěna - okraj Dračích hor. Podle mapy by tu z výšky měl padat i vodopád, ale ten se pro nedostatek vody jaksi nekoná. Výhled je i bez něj opravdu impozantní.

Co teď a co potom? Vychutnáváme si okolní panoramata a zvažujeme další možnosti. Najednou nějak nevím jestli mám dost odvahy strávit další tři až čtyři dny s Jakubem, mapou a buzolou v kraji nikoho. Soumrak rozhodne - nemám. Dnešní noc strávíme v kamenné budce a zítra dolů.

Se setměním přichází kroupy, silný vítr a pro změnu bouřka. K mojí stávce se navíc přidává i zapalovač, čímž je definitivně rozhodnuto... Ráno zamíříme dolů za dalšími jihoafrickými zážitky.

Dračí hory kolmo

Naše trekování v Dračích horách začalo opravdu netradičně - šedesátikilometrovou jízdou na vypůjčených a tím pádem nepříliš kvalitních kolech typu Šemík. Cílem bylo informační centrum parku Royal Natal, zakoupení použitelné turistické mapy a vyzískání všech dostupných informací.

A za všech zmíněných 60 km mohla baba v recepci jinak moc pěkného hostelu: "Mapu nemáme, hory jsou strašně nebezpečné a zrádné, musíte mít průvodce (a hlavně mi za něj zaplatit)." Milá to paní...

I když, vlastně bychom jí měli poděkovat. Neplánovaný cyklovýlet byl (až na unavu, silný vítr a nekřesťanské vedro) příjemným zážitkem. Vesnice i krajinu jsme si prohlédli lépe než z auta, výhledy na přibližující se hradbu Dračích hor přímo braly dech, místní se na nás usmívali, někdy i zamávali... A hlavně, ukázalo se, že se jedná o úplně obyčejné lidi a ne o bandu potencionálních zločinců, kteří vás odkrouhnou za prvním rohem - jak kulantně naznačuje většina průvodců.

V infocentru jsme kupodivu opravdu sehnali mapu a navíc využili krásný piknikplac na popolední idylku s Májkou. Trochu mě iritovala pouze cedule "Don't feed baboons". Jak ráda bych paviány nekrmila, jen kdyby zmínění opičáci ráčili vystrčit nos a ukázat se nám.

Na jih Afriky

Začnu největším zklamáním, které nám Afrika na začátek připravila - náš pokoj v hostelu nemá, na rozdíl všech ostatních, nade dveřmi obrázek zvířátka... Takova nehoráznost.

Na druhou stranu, první africký den přinesl i celou řadu pozitivních okamžiků - např. propašování bohatých zásob chutných českých paštik přes hranice... Zejména jsme však úspěsně přeletěli přes Paříž a Cape Town do Durbanu, třetího největšího města Jihoafrické republiky, odkud se chceme přiblížit do Dračích hor. Pokud máte zájem, můžete se aspoň prostřednictvím našeho blogu připojit. Po delší době se tu s vámi podělíme o zápisky a fotky z cestování, tentokrát z našeho prvního setkání s černým kontinentem, na které máme 14 dní.

Jakub a Martina