Šťastný Nový i nový rok,...

...samé pozitivní a veselé cestovatelské zážitky a plno milých lidí všude kolem

přejí Jakub a Martina!

Čekání na tygra

Na druhý svátek vánoční jsme opustili rozpálené pobřeží a vyrazili se ochladit do horských stanic Tamil Nádu. Po cestě jsme se zastavili v národním parku Indíry Gándhí, abychom opět zkusili štěstí s tygrem. Bohužel, park byl zcela obležen indickými turisty, takže průvodce, bez kterého se do parku nesmí, byl k dispozici jen na krátkou dvouhodinovou procházku. Martina opět prokázala pozorovací nadání (navázala na chitwanského nosorožce) a ukázala nám opice, kterých si průvodce vůbec nevšiml. Navíc přidala i pijavice a klíšťata, obé obětavě na vlastním těle. Dále jsme viděli indickou veverku obří, která opravdu byla dost přerostlá, páva a jelena. Navíc jsme spolu s Indy navštívili sloní cvičiště a viděli jsme jejich krmení (slonů, ne Indů).

Na cestě do parku jsme přespali v neturistickém městě Pollachi. Povečeřeli jsme ve výborné jídelně, kde jsme si vybírali podle toho, co měli ostatní na talíři. Od dvou paní, co s námi seděli u stolu jsme okukovali způsob konzumace, zejména nás zarazil zvláštní způsob podávání kávy. V mističce s mlékem byl postaven kalíšek se silnou, sladkou kávou. Káva se nalila do misky s mlékem, promíchala a šup s ní zpět do kelímku. Nedočkavci si nápoj ochlazovali opakovaným přeléváním. Každopádně to byla výborná tečka za jihoindickým coolinářským zážitkem.

Zapsali Jakub a Martina 29.12.2010

Kultura v Kerale

Abyste si po předchozím článku nemysleli, že jsme celé svátky jen projedli a prolenošili, tak ještě přidáváme pár slov o našich předvánočních kulturních zážitcích.
Celý jeden den jsme příjemně strávili na výletu do takzvaných back waters, tedy keralských stojatých vod. Celé okolí Kočínu je propojeno mnoha vodními plochami, širokými kanály i menšími kanálky tak akorát na jednu dřevěnou kanoi. Prý to jsou takové indické Benátky - no, nevím, ale pěkné to tedy je. Zvlášť v pokročilejší denní době, kdy se klesající slunce odráží spolu s korunami palem na lesknoucí se vodní hladině. Ale dost romantických klišé a zpět k holým faktům. Během výletu jsme viděli: několik modře se třpytících ledňáčků, kormorána, obrovskou ještěrku kraulující ke břehu, paní, co z kokosových vláken splétaly provazy,lovce mušlí a sběrače šťávy z kokosových květů (výroba místního alkoholu). Alkohol i mušle jsme samozřejmě ochutnali - oboje výborné.

Po výletu do přírody jsme navštívili místní kulturní večer. Místo hlavního hudebního a tanečního vystoupení jsme si vybrali ukázku bojového umění kallaripayat. Mladíci se opravdu činili, předváděli gymnastické prvky, bojové sestavy i simulované souboje. Ty probíhali ve slušném tempu, takže jsem se o účinkující chvílemi bál. Po autentických nárazech poraženého do zdi se z publika ozývala soucitná zasyknutí. Když po řadě soubojů vytáhl pan uvaděč-trenér místní tradiční zbraň, jakýsi bič ze dvou ostrých plechových pásků, pochopili jsme, proč nechal na začátku představení vyklidit první řadu sedadel. K držení zbraně je prý třeba policejní povolení. K souboji naštěstní nedošlo, ale když kluci kolem sebe "bič" roztočili ve zběsilé sestavě, většina publika se instinktivně přikrčila, někteří rovnou zavírali oči. Závěrečnou pozvánku na pódium, kde nám prý údinkující rádi ukážou některé chvaty, jsme pak s díky odmítli. Kultury bylo zas na nějakou dobu dost.

Zapsali Martina a Jakub 27.12.

Vánoce v Kočínu

Původně to měli být Vánoce na lehátku na pláži, nejlépe s koktejlem ozdobeným barevným paraplíčkem a třešničkou. No, není všechno vždy tak, jak si to člověk vysní. Na pláž jsme opravdu odjeli, prohlédli si jí, vykoupali se, přespali jednu noc a zase jsme slavně odjeli. Oproti Anjuně v Goe představovala Cherai beach pořádný skok dolů, hlavně zázemí tu bylo podstatně horší a kupodivu i dražší a tak jsme se definitivně rozhodli pro klidné a na jídlo bohaté vánoční svátky v Kočínu. Rozhodně jsme nelitovali.
Malé město u moře už dávno spolklo o hodně větší dynamicky se rozvíjející Ernakulum, ale v části Fort Kočín i nadále panuje klid a pohoda. Turisté si tu mohou vybrat z mnoha restaurací, projít se po nábřeží s výhledem na obrovské rybářské sítě, koupit si k večeři kraba, langustu, mušle nebo krevety na rybím minitržišťátku...
Fort Kočín je navíc křesťanská čtvrť s několika kostely, což má, zvlášť na Vánoce svoje kouzlo. Vládne tu sváteční atmosféra, je k vidění indická vánoční výzdoba - velké rozsvícené papírové hvězdy, některé střídmé, jiné v divoce barevném provedení, a sem tam umělý vánoční stromek (jeden maličký jsme dokonce měli v pokoji). Indičtí křesťané jsou velmi zbožní a na půlnoční mši, která mimochodem trvala celé dvě hodiny (my do konce nevydrželi) a probíhala v angličtině, latině i hindí, se sešli davy lidí, kteří zaplnili nejen kostel, ale i celé široké okolí.

Naše štědrovečerní večeře byla trochu nestandardní a musím obdivovat naše žaludky, s jakou grácií se s odvážnou kombinací ryba, hranolky, krevetky v chili omáčce, čerstvý ovocný džus a banánové lassi vyrovnaly.Pětadvacátého ráno nás ještě čekal malý vánoční bonus. Pan ubytovatel s rodinou pozval všechny své momentální nájemníky na luxusní snídani. Podával se báječný koláč, kešu oříšky, maso s ovocno-oříškovou omáčkou, zeleninové karbanátky, pečená kuřecí stehýnka a kupodivu i pivo a domácí víno.

Jak vidíte, svátky se nám vydařily i bez pláže, ale přece jen doma je doma. Už teď se těším, jak příští rok doženu, co jsem zameškala.

PS: Děkujeme za dary, v některých případech snad až příliš štědré. Takhle nás milí rodičové doma jen tak neuvidíte... Tak už prosím nic neposílejte a radši také někam vyražte!

Zapsala Martina 26.12.

Hampi

Původně království opičího boha, půl milionu obyvatel v 15. století, zbytky až dvou a půl tisíce chrámů rozesetých mezi obrovskými kameny a šest měsíců, které muslimští dobyvatele potřebovali k vyplenění? Byl jsem trochu skeptický k pověsti, která předcházela Hampi (dnešní jméno vesnice) - ruiny hlavního města jedné z nejvýznamějších hinduistických říší na území dnešní Indie. Tři dny, které jsme tu strávili, mě rozhodně vyvedly z omylu. A dalo by se tu pobýt i mnohem déle. Zkuste si představit obrovská tržiště lemovaná dvojitým zastřešeným sloupořadím (o něco elegantnější a trvanlivější obdoba dnešních stánků), chrámy s interiéry ještě očouzenými od zničujícího vypalování, velké monolitické sochy a pohádková scenerie balancujících skal, které tu kolem řeky snad poházel a poskládal opičí bůh Hanuman. To vše zbarvené každé odpoledne do oranžova až do ruda.

Vesnice Hampi se natěsnala kolem jenoho z bývalých bazaarů (policejní stanice postavená pouhým dozděním původní zastřešené ale jinak otevřené tržnice je zvlášť půvabná) a jediného funkčního chrámu (hinduisté jednou pobořené chrámy už nikdy nepoužívají - i ty opravené tudíž slouží jen jako památky). K ostatním památkám jsme vyráželi po svých a na kole. Tentokrát jsme si dopřáli i průvodce, který nám mimo jiné ukázal i optickou hříčku - obrácený obraz věžovité brány promítaný na zeď chrámu průzorem na principu camery obscury a zahrál na chrámové sloupy. Vyprávěl také o sporech o podobu a míru rekonstrukce. Část z nyní přístupných památek byla vykopána a dostavěna z archeologických nálezů. Některé stavby jsou zpevněné moderními materiály a postupy. I když uznávám, že vykopání a opětovné zasypání keltského opida na Zbraslavi je asi autentičtější, jako turista jsem byl z Hampi nadšený a rád odpustím místním archeologům i některé tvůrčí zásahy, zvlášť když nepůsobí příliš rušivě. (Je pravda, že při pohledu na očíslované kamenné kvádry jednoho z chrámů jsem jim tohle obří lego spíš záviděl.)

Nebyli bychom to my, kdybychom část pobytu neprolenošili ve střešních restauracích nebo posedáváním na břehu řeky s kokosem. Spoustu dalších staveb a ruin jsme tak viděli jen z dálky a část nám určitě utekla. Neviděli jsme ani žádné lezce, i když místní skály údajně lákají příznivce boulderingu z celého světa. Možná se jim ale prostě nechtělo a stejně jako my na sebe jen nechali působit kouzelnou atmosféru tohoto místa.

Bonus - tip pro budoucí návštěvníky: Při shánění ubytování se musíte rozhodnout, zda preferujete nocleh přímo v Hampi - na dotek chrámu, bazaaru a s možností vycházek mezi chrámy s výhledem na západ slunce nebo se ubytujete v party oblasti za řekou (poslední převoz v šest hodin). V samotném Hampi, jakožto pro hinduisty obzvlášť svatém místě, je zakázaný alkohol a ani maso jsme tu na jídelníčku nepotkali. My jsme zůstali v příjemném guest housu v Hampi a efekt zakázeného ovoce jsme kompenzovali posledními zbytky slivovice.

* * *

Naším dalším cílem je přímořský stát Kerala. Protože je to dlouhá cesta, zvolili jsme dva noční přejezdy a jeden den mezizevlování v hlavním městě Karnatáky - Bangalore. Má jít údajně o indické IT centrum (z outsourcingu sem směřujícího si střílí i jeden díl Simpsonových, vzpomenete si který?) Já jsme si všiml jen nablýskaného sídla Sun Microsystems. K Martinině "radosti" jsme strávili skoro pět hodin v místním nádherném technickém muzeu. Už aby zase otevřeli to pražské.

Zapsal Jakub 19.12. při přejezdu autobusem kategorie semi-sleeper - kromě sklápěcího opěradla tu mají navíc sklápěcí podnožku.

Panjim a Stará Goa

Po krátkém váhání jsme opustili naší krásnou pláž, s blížícími se svátky se přece jen začala plnit, a odvážně jsme vyrazili za dalším indickým KPČ, tentokrát do hlavního města státečku Goa - Panjimu - a blízkého okolí. Panjim je pěkné klidné město a Stará Goa je ještě menší a klidnější. Kdysi prý svou důležitostí a obchodním ruchem konkurovala Lisabonu, ale kdeže ty časy jsou. Dnes se nemůže měřit ani s Radotínem.

Křesťanský vliv je tu opravdu znatelný, každou chvíli se mezi palmami zjevují další a další bílé kostelíky nebo jiné sakrální stavby a přímo v Panjimu můžete vidět i sídlo arcibikupa.
A slaví se tu vánoce! Výlohy některých obchodů mají barevnou sváteční výzdobu. Jen chudák Santa Klaus navlečený v tradičním červeném kožíšku vypadá v třicetistupňových vedrech mírně nepatřičně. Ten se asi při roznášení dárků pořádně zapotí! Nebo že by lítal na peruti?

Zapsala Martina 17.12.

Na pláži

Pláže v Goe jsou super, vřele doporučuji investovat do očkování a letenky a vyměnit populární Bibione, Chorvatsko a Černou horu za Indii. Odměnou vám bude skvělé jídlo, levné mořské potvory tisíce chutí a téměř prázdná pláž. Navíc v Goe nějaká indická dobrá víla mávla kouzelnou hůlkou a osvobodila alkohol od daně, takže tu pivo dostanete zhruba za polovinu (což je tak za dvakrát víc než u nás ). Prostě idyla.

Ale aby vám to nebylo líto... Hned první den jsem se lehce připálila, stále bojuji se střevy (Nebo spíš střeva se mnou?) a pořádně jsem se vystresovala jízdou na skůtru - přes město to bylo oprvdu výživné. Co hůř, asi jsem vystresovala i řidiče (Jakuba). Uznávám, že mnou vydávané povely, jeď, přidej, proč jedeš tak rychle, zpomal...byly lehce nejednoznačné. Jakubovo štěstí, že ze zadní pozice na skútru se do řízení zasahuje jen stěží.

Zapsala Martina 15.12.

Dovolená na dovolené

Následující tvrzení asi bude znít těm, kteří se každé ráno brodí sněhem do práce dost rouhavě, ale po 4 a půl měsících na nás dolehla cestovní únava a já osobně jsem se na "dovolenou" u moře moc těšil. Nejmenší indický stát Goa je známý portugalskou koloniální minulostí a krásnými plážemi. My jsme si vybrali rovnou tu nejprofláklejší a odměnou nám byl slušný výběr stravovacích a ubytovacích zařízení. Nejsou tu žádné resorty ani panelákové hotely, spíš chatky a domky, některé vybavenější, jiné obyčejné. Někomu by mohlo vadit dunění pravidelných parties, v jejichž pořádání se jednotlivé guest housy střídají. My jsme sice žádnou z nich návštěvou nepoctili, ale zjistil jsem, že se u tlumeného d'n'b příjemně usíná.

O teplém moři, procházkách po pláži a pozorování západu slunce s vychlazeným Kingfisherem se raději nebudu rozepisovat, aby náš blog neskončil jako server WikiLeaks. Prozradím jen, že po týdnu zevlování nás to zase táhne dál.

Zapsal Jakub 14.12.